Filemonovi 1:10-25

Ta prosba se týká Onezima, kterého jsem zde ve vězení přivedl k víře a mám ho rád jako vlastního syna. Dosud ti způsobil více škody než užitku, ale nyní nám bude užitečný oběma. Posílám ti ho nazpět a s ním ti posílám své vlastní srdce. Rád bych si ho zde ponechal, aby mi ulehčil pobyt ve vězení. Nechci to však učinit bez tvého souhlasu, aby ten dobrý skutek nebyl vynucen, ale vyšel od tebe. Snad proto se ti musel Onezimus na krátkou dobu vzdálit, aby byl navždycky tvým – ne otrokem, ale milovaným bratrem. Je-li tak drahý mně, oč víc bude milý i tobě – jako člověk i jako křesťan. Jestli jsem skutečně tvým přítelem, přijmi ho stejně, jako bych to byl já sám. Jestli tě nějak poškodil nebo něco ukradl, připiš to na můj účet. Já, Pavel, zaručuji se zde vlastní rukou, že ti to zaplatím. Nechci ti připomínat, že mi dlužíš celý svůj život. Bratře, mysli na Pána a prokaž mi tu laskavost. Nežádal bych tě o to, kdybych si nebyl jist, že uděláš ještě víc, než oč tě prosím. Zároveň mi připrav nějaké ubytování. Doufám, že díky vašim modlitbám budu se k vám moci brzo vrátit. Pozdravuje Epafras, který je tady také se mnou vězněn pro víru, dále moji spolupracovníci Marek, Aristarchos, Démas a Lukáš. Milost Pána Ježíše Krista vám přeje Pavel

Bezplatné plány čtení Bible a zamyšlení související s Filemonovi 1:10-25