Filemon 1:10-25
Filemon 1:10-25 Bible 21 (B21)
Prosím tě ohledně svého syna, jehož jsem zplodil ve vězení, Onezima, který ti kdysi nebyl prospěšný, ale nyní je velmi prospěšný tobě i mně. Posílám ti ho zpět jako své vlastní srdce. Chtěl jsem si ho nechat u sebe, aby mi v mém vězení pro evangelium sloužil místo tebe, ale nechtěl jsem nic udělat bez tvého vědomí, aby tvůj dobrý skutek nebyl vynucený, ale dobrovolný. Snad proto ti byl načas vzdálen, abys ho přijal navždy – ne již jako otroka, ale jako někoho, kdo je více než otrok, a sice milovaný bratr. Je mi obzvlášť drahý, a čím spíše tobě, ať už v lidském smyslu nebo v Pánu. Máš-li mě za společníka, přijmi ho jako mne. Pokud ti způsobil nějakou škodu nebo něco dluží, přičti to mně. TOTO PÍŠU JÁ PAVEL SVOU VLASTNÍ RUKOU: JÁ TO ZAPLATÍM! Snad ti nemusím připomínat, že mi dlužíš i sám sebe. Nuže, bratře, ať z tebe mám v Pánu užitek i já; potěš mé srdce v Pánu. Píšu ti v jistotě o tvé poslušnosti a vím, že uděláš více, než žádám. A ještě něco – připrav pro mě pokoj. Doufám totiž, že se k vám díky vašim modlitbám budu moci vrátit. Pozdravuje tě Epafras, můj spoluvězeň v Kristu Ježíši, a moji spolupracovníci Marek, Aristarchos, Démas a Lukáš. Milost Pána Ježíše Krista s vaším duchem.
Filemon 1:10-25 Slovo na cestu (SNC)
Ta prosba se týká Onezima, kterého jsem zde ve vězení přivedl k víře a mám ho rád jako vlastního syna. Dosud ti způsobil více škody než užitku, ale nyní nám bude užitečný oběma. Posílám ti ho nazpět a s ním ti posílám své vlastní srdce. Rád bych si ho zde ponechal, aby mi ulehčil pobyt ve vězení. Nechci to však učinit bez tvého souhlasu, aby ten dobrý skutek nebyl vynucen, ale vyšel od tebe. Snad proto se ti musel Onezimus na krátkou dobu vzdálit, aby byl navždycky tvým – ne otrokem, ale milovaným bratrem. Je-li tak drahý mně, oč víc bude milý i tobě – jako člověk i jako křesťan. Jestli jsem skutečně tvým přítelem, přijmi ho stejně, jako bych to byl já sám. Jestli tě nějak poškodil nebo něco ukradl, připiš to na můj účet. Já, Pavel, zaručuji se zde vlastní rukou, že ti to zaplatím. Nechci ti připomínat, že mi dlužíš celý svůj život. Bratře, mysli na Pána a prokaž mi tu laskavost. Nežádal bych tě o to, kdybych si nebyl jist, že uděláš ještě víc, než oč tě prosím. Zároveň mi připrav nějaké ubytování. Doufám, že díky vašim modlitbám budu se k vám moci brzo vrátit. Pozdravuje Epafras, který je tady také se mnou vězněn pro víru, dále moji spolupracovníci Marek, Aristarchos, Démas a Lukáš. Milost Pána Ježíše Krista vám přeje Pavel
Filemon 1:10-25 Bible Kralická 1613 (BKR)
Prosímť pak tebe za syna svého, kteréhož jsem zplodil v vězení svém, Onezima, Kterýž byl někdy tobě neužitečný, ale nyní tobě i mně velmi užitečný, jehožť jsem odeslal. Protož ty jej, (totiž srdce mé,) přijmi. Kteréhožto já chtěl jsem byl při sobě zanechati, aby mi posluhoval místo tebe v vězení, kteréž trpím pro evangelium; Ale bez vědomí tvého nechtěl jsem nic učiniti, aby dobrý skutek tvůj nebyl jako bezděky, ale z dobré vůle. Ano snad proto byl odšel na chvíli, abys jej potom věčného měl, Již ne jako služebníka, ale více než služebníka, totiž bratra milého, zvláště mně, a čím víc tobě, i podle těla, i v Pánu. Protož máš-li mne za tovaryše, přijmiž jej, jako mne. Jestližeť pak v čem ublížil, anebo jest-liť co dlužen, to mně přičti. Já Pavel psal jsem svou rukou, jáť zaplatím; ať nedím tobě, že ty i sám sebe jsi mi dlužen. Tak, bratře, ať já uživu tebe v Pánu; očerstviž srdce mé v Pánu. Jist jsa tvým poslušenstvím, tak jsem tobě napsal, věda, že i více, nežli pravím, učiníš. A mezi tím připraviž mi také hospodu; neboť naději mám, že k modlitbám vašim budu vám navrácen. Pozdravují tě Epafras, (spoluvězeň můj pro Krista Ježíše,) Marek, Aristarchus, Démas a Lukáš, pomocníci moji. Milost Pána našeho Jezukrista budiž s duchem vaším. Amen. List tento k Filemonovi psán byl z Říma po Onezimovi služebníku.
Filemon 1:10-25 Český studijní překlad (CSP)
Prosím tě za svého syna, kterého jsem zplodil ve vězení, za Onezima, který ti byl kdysi neužitečný, avšak nyní je tobě i mně prospěšný. Toho ti posílám nazpět, jeho, to jest moje srdce. Chtěl jsem si ho ponechat u sebe, aby mi místo tebe sloužil v mém vězení pro evangelium, ale bez tvého souhlasu jsem nechtěl nic udělat, aby tvůj dobrý skutek nebyl jakoby z vynucení, ale z ochoty. Snad právě proto byl pryč na chvíli, abys jej navždy přijal nazpět -- ne již jako otroka, nýbrž více než otroka, jako milovaného bratra. Je obzvláště drahý mně, ale tím víc tobě: i jako člověk, i jako bratr v Pánu. Mášli mě tedy za společníka, přijmi ho jako mne. Jestliže ti nějak uškodil nebo je ti něco dlužen, přičti to na můj účet. Já Pavel jsem to napsal vlastní rukou: já to nahradím. Abych ti nakonec nemusel říci, že mi dlužíš i sám sebe! Ano, bratře, ať mám z tebe radost v Pánu. Občerstvi mé srdce v Kristu! Píšu ti přesvědčen o tvé poslušnosti, neboť vím, že uděláš více, než říkám. Zároveň mi také připrav hostinskou místnost, neboť mám naději, že vám skrze vaše modlitby budu darován. Pozdravuje tě Epafras, můj spoluvězeň v Kristu Ježíši, a moji spolupracovníci Marek, Aristarchos, Démas a Lukáš. Milost Pána [našeho] Ježíše Krista s vaším duchem. [Amen.]