Jób 13:1-16

Aj, všecko to vidělo oko mé, slyšelo ucho mé, a srozumělo tomu. Jakož vy znáte to, znám i já, nejsem zpozdilejší než vy. Jistě žeť já s Všemohoucím mluviti, a s Bohem silným o svou při jednati budu. Nebo vy jste skladatelé lži, a lékaři marní všickni vy. Ó kdybyste aspoň mlčeli, a bylo by vám to za moudrost. Slyštež medle odpory mé, a důvodů rtů mých pozorujte. Zdali zastávajíce Boha silného, mluviti máte nepravost? Aneb za něho mluviti máte lest? Zdaliž osobu jeho přijímati budete, a o Boha silného se zasazovati? Zdaž vám to k dobrému bude, když na průbu vezme vás, že jakož člověk oklamán bývá, oklamati jej chcete? V pravdě žeť vám přísně domlouvati bude, budete-li povrchně osoby jeho šetřiti. Což ani důstojnost jeho vás nepředěšuje, ani strach jeho nepřikvačuje vás? Všecka vzácnost vaše podobná jest popelu, a hromadám bláta vyvýšení vaše. Postrptež mne, nechať já mluvím, přiď na mne cokoli. Pročež bych trhati měl maso své zuby svými, a duši svou klásti v ruku svou? By mne i zabil, což bych v něho nedoufal? A však cesty své před oblíčej jeho předložím. Onť sám jest spasení mé; nebo před oblíčej jeho pokrytec nepřijde.