Přísloví 8:1-16

Zdaliž moudrost nevolá, a rozumnost nevydává hlasu svého? Na vrchu vysokých míst, u cesty, na rozcestí stojí, U bran, kudy se chodí do města, a kudy se chodí dveřmi, volá, řkuci: Na vásť, ó muži, volám, a hlas můj jest k synům lidským. Poučte se hloupí opatrnosti, a blázni srozumějte srdcem. Poslouchejtež, nebo znamenité věci mluviti budu, a otevření rtů mých pouhou pravdu. Jistě žeť pravdu zvěstují ústa má, a ohavností jest rtům mým bezbožnost. Spravedlivé jsou všecky řeči úst mých, není v nich nic křivého ani převráceného. Všecky pravé jsou rozumějícímu, a přímé těm, kteříž nalézají umění. Přijmětež cvičení mé raději než stříbro, a umění raději než zlato nejvýbornější. Nebo lepší jest moudrost než drahé kamení, tak že jakékoli věci žádostivé vrovnati se jí nemohou. Já moudrost bydlím s opatrností, a umění pravé prozřetelnosti přítomné mám. Bázeň Hospodinova jest v nenávisti míti zlé, pýchy a vysokomyslnosti, i cesty zlé a úst převrácených nenávidím. Má jest rada i šťastný prospěch, jáť jsem rozumnost, a má jest síla. Skrze mne králové kralují, a knížata ustanovují věci spravedlivé. Skrze mne knížata panují, páni i všickni soudcové zemští.