Píseň písní 1:5-14

Jsemť černá, ale milostná, ó dcery Jeruzalémské, tak jako stanové Cedarští, jako opony Šalomounovy. Nehleďte na mne, žeť jsem snědá, nebo jsem obhořela od slunce. Synové matky mé rozpálivše se proti mně, postavili mne, abych ostříhala vinic, a vinice své nehlídala jsem. Oznam mi ty, kteréhož miluje duše má, kde paseš? Kde dáváš odpočinutí o poledni? Nebo proč mám býti tak jako poběhlá při stádích tovaryšů tvých? Jestliže nevíš, ó nejkrašší mezi ženami, vyjdi po šlepějích ovcí, a pas kozlátka svá podlé obydlí pastýřů. Jízdě v vozích Faraonových připodobňuji tě, ó milostnice má. Líce tvá okrášlena jsou ozdobami, a hrdlo tvé halžemi. Ozdob zlatých naděláme tobě s proměnami stříbrnými. Dotud, dokudž král stolí, nardus můj vydává vůni svou. Svazček mirry jest mi milý můj, na prsech mých odpočívaje. Milý můj jest mi hrozen cyprový na vinicích v Engadi.