Píseň 1:5-14
Píseň 1:5-14 Bible 21 (B21)
Snědá jsem, a jsem líbezná, dcery jeruzalémské, tak jako stany Kedarských, jak baldachýny Šalomounovy. Nehleďte na mne, že snědá jsem, to slunce se do mne opřelo! Synové matky mé v hněvu proti mně přikázali mi hlídat vinice, svou vlastní vinici však nehlídala jsem. Pověz mi ty, kterého z duše miluji, kde paseš stáda svá, kde o polednách uléháš? Proč zahalená bloudit mám kolem tvých druhů a jejich stád? Nevíš-li sama, ty nejkrásnější z žen, jen vyjdi v patách ovečkám a svoje kůzlátka nech pást tam, kde pastýři mají stan. Ke klisně z faraonových spřežení tě, moje lásko, přirovnám. Náušnice zdobí líce tvé, tvé hrdlo korále. Zlaté náušnice uděláme ti se stříbrnými přívěsky! Dokud král na svém lůžku hoduje, vůni vydává můj nard. Svazkem myrhy je mi milý můj, když na mých prsou spočívá. Trsem heny je mi milý můj na vinicích v En-gedi.
Píseň 1:5-14 Bible Kralická 1613 (BKR)
Jsemť černá, ale milostná, ó dcery Jeruzalémské, tak jako stanové Cedarští, jako opony Šalomounovy. Nehleďte na mne, žeť jsem snědá, nebo jsem obhořela od slunce. Synové matky mé rozpálivše se proti mně, postavili mne, abych ostříhala vinic, a vinice své nehlídala jsem. Oznam mi ty, kteréhož miluje duše má, kde paseš? Kde dáváš odpočinutí o poledni? Nebo proč mám býti tak jako poběhlá při stádích tovaryšů tvých? Jestliže nevíš, ó nejkrašší mezi ženami, vyjdi po šlepějích ovcí, a pas kozlátka svá podlé obydlí pastýřů. Jízdě v vozích Faraonových připodobňuji tě, ó milostnice má. Líce tvá okrášlena jsou ozdobami, a hrdlo tvé halžemi. Ozdob zlatých naděláme tobě s proměnami stříbrnými. Dotud, dokudž král stolí, nardus můj vydává vůni svou. Svazček mirry jest mi milý můj, na prsech mých odpočívaje. Milý můj jest mi hrozen cyprový na vinicích v Engadi.
Píseň 1:5-14 Český studijní překlad (CSP)
Jsem černá, ale krásná, vy dcery v Jeruzalémě, jak stany kédarského kmene, jak závěsy ve stanu Šalomouna. Nehleďte na mne, že jsem osmahlá, že slunce tak opálilo mne. Proti mně vzpláli mé matky synové, postavili mne, ať vinohrady hlídám. Vlastní vinohrad jsem neuhlídala. Miláčku můj, pověz, kde je tvá pastvina, kde přes poledne dáváš ležet stádu? Vždyť proč mám stát jak zastřená před stády tvých kamarádů? Když to nevíš sama, ženo mnoha krás, vyjdi si po stopách stáda a kozičky své pas před příbytky pastevců. Jako klisna mezi hřebci faraona připadáš mi, lásko má. Po líci se ti vinou pramínky, korále tvou šíji vroubí. Pramínky zlaté uděláme ti, v nich stříbro jako kapičky. Dokud král u sebe si hoví, můj nard vůni vydává. Voničkou myrhy je mi můj milý, v mých prsech když spočívá. Keříkem henny je mi můj milý na vinicích v Éngedí.