Jan 4
4
Ježíš a Samařanka u Jákobova pramene
1Když se Pán#var.: Ježíš; 6,23; 11,2; 20,28; 21,7.12; L 7,13p! dověděl, že farizeové uslyšeli, že on#ř.: Ježíš získává#ř.: činí; Mt 28,19 a křtí více učedníků než Jan 2 -- ačkoli Ježíš sám nekřtil, nýbrž jeho učedníci -- 3opustil Judsko a odešel [opět] do Galileje. 4Musel však projít Samařskem. 5Přišel tedy do samařského města zvaného Sychar,#[v blízkosti města Šekem (dnešní Nablus); snad vesnice Askar 1,5 km SV od Jákobovy studny] blízko pozemku, který dal Jákob svému synu Josefovi. 6Tam byl Jákobův pramen. Ježíš, unaven cestou, se posadil#ř.: seděl takto u toho pramene. Bylo kolem poledne.#ř.: šesté hodiny
7Tu přišla samařská žena, aby načerpala vodu. Ježíš jí řekl: “Dej mi napít.” 8Jeho učedníci totiž odešli do města, aby nakoupili jídlo. 9Samařská žena mu řekla: “Jak to, že ty, ač jsi Žid, žádáš mne, samařskou ženu, abych ti dala napít?” Židé totiž se Samařany nic společného neužívají.#n.: se nestýkají 10Ježíš jí odpověděl: “Kdybys znala ten Boží dar a věděla, kdo je ten, který ti říká: "Dej mi napít", požádala bys ty jeho a on by ti dal živou vodu.” 11[Žena] mu řekla: “Pane, nemáš ani vědro a studna je hluboká;#[studna vyčištěná v této oblasti r. 1935 měřila 4,2m] odkud tedy máš tu živou vodu? 12Jsi snad větší než náš otec Jákob, který nám tuto studnu dal a pil z ní on sám i jeho synové a jeho dobytek?” 13Ježíš jí odpověděl: “Každý, kdo pije z této vody, bude opět žíznit. 14Kdo by se však napil z vody, kterou#ř.: kterého mu dám já, nebude nikdy#n.: v tomto věku; ř. eis ton aióna (srv. 6,51; L 1,55; Mt 21,19) žíznit, ale voda, kterou mu dám, se v něm stane pramenem vody tryskající k věčnému životu.” 15Ta žena mu řekla: “Pane, dej mi tuto vodu, abych už nežíznila a nemusela sem chodit nabírat.”
16[Ježíš] jí řekl: “Jdi, zavolej svého muže a přijď sem.” 17Žena mu odpověděla: “Nemám muže.” Ježíš jí řekl: “Dobře jsi řekla: "Nemám muže." 18Vždyť jsi měla pět mužů, a ten, kterého máš nyní, není tvůj muž. To jsi řekla pravdu.” 19Žena mu řekla: “Pane, vidím, že jsi prorok. 20Naši otcové se klaněli Bohu na této hoře,#[tj. Gerizím (Dt 11,29; Ježíš na ni mohl při rozhovoru ukázat); podle SP zde (nikoliv na Ébalu – Dt 27,4; Joz 8,30) Izraelci postavili oltář. Samařané zde kolem r. 400 př. Kr. postavili chrám, který Židé kolem r. 128 zbořili] a vy říkáte, že místo, kde je třeba se klanět, je v Jeruzalémě.” 21Ježíš jí řekl: “Věř mi, ženo, že přichází hodina, kdy se nebudete klanět Otci ani na této hoře ani v Jeruzalémě. 22Vy se klaníte tomu, co neznáte. My se klaníme tomu, co známe, protože záchrana je ze Židů. 23Ale přichází hodina, a již je zde, kdy praví ctitelé se budou klanět Otci v duchu#n.: Duch /-u; Fp 3,3 a pravdě; vždyť sám Otec hledá takové ctitele. 24Bůh je duch,#n.: Duch /-u; Fp 3,3 a ti, kteří se mu klanějí, musí se mu klanět v duchu#n.: Duch /-u; Fp 3,3 a pravdě.” 25Žena mu řekla: “Vím,#var.: víme že má přijít#ř.: přichází Mesiáš, zvaný Kristus. Až on přijde, oznámí nám všechno.” 26Ježíš jí řekl: “Já jsem to -- ten, který k tobě mluví.”
27Vtom přišli jeho učedníci a divili se, že rozmlouvá se ženou. Nikdo však neřekl: "Nač se ptáš?" nebo "Proč s ní mluvíš?" 28Žena tam tedy nechala svůj džbán, odešla do města a řekla lidem: 29“Pojďte se podívat#ř.: pohleďte na člověka, který mi řekl všechno, co jsem udělala. Není snad on ten Kristus?” 30Vyšli z města a šli k němu.
31Mezitím ho učedníci prosili: “Rabbi, najez se.” 32On jim však řekl: “Já mám jíst pokrm, který vy neznáte.” 33Učedníci se mezi sebou ptali:#ř.: říkali “Nepřinesl mu někdo něco k jídlu?” 34Ježíš jim řekl: “Můj pokrm je, abych činil vůli toho, který mne poslal,#od ř. pempó (srv. 3,34p); 5,30.37; 6,38n; 7,16; 8,16; 9,4; 12,49; 13,20; 14,24; 15,21; 16,5; Ř 8,3 a dokonal jeho dílo. 35Což neříkáte: "Ještě čtyři měsíce a přijde#ř.: přichází žeň"? Hle, pravím vám: Pozvedněte své oči a pohleďte na pole,#n.: krajiny že se bělají#ř.: jsou bílá ke žni. 36Žnec již bere odměnu a shromažďuje úrodu#n.: ovoce (ř. sg.) k věčnému životu, aby se společně radovali rozsévač i žnec. 37Neboť v tom je pravdivé přísloví, že jiný rozsévá a jiný žne. 38Já jsem vás poslal žnout to, na čem jste nepracovali. Druzí pracovali a vy jste vstoupili do jejich těžké práce.”
39Mnoho Samařanů z onoho města v něho uvěřilo pro slovo té ženy, která svědčila: “Řekl mi vše, co jsem udělala.” 40Když tedy k němu ti Samařané přišli, prosili ho, aby u nich zůstal. I zůstal tam dva dny. 41A mnohem více jich uvěřilo pro jeho slovo. 42Té ženě pak říkali: “Teď už věříme ne pro to, co jsi říkala ty, ale sami jsme ho slyšeli a víme, že toto je skutečně Zachránce světa, [Kristus].”
Uzdravení syna královského úředníka
43Po dvou dnech odtamtud odešel do Galileje. 44Neboť Ježíš sám vydal svědectví, že prorok ve své vlasti nemá vážnost. 45Když tedy přišel do Galileje, Galilejci ho přijali, protože viděli všechno, co učinil o svátku v Jeruzalémě; neboť i oni přišli na svátek.
46[Ježíš] opět přišel do Kány Galilejské, kde z vody učinil víno. Byl tam jeden královský úředník, jehož syn ležel nemocen v Kafarnaum. 47Když uslyšel, že Ježíš přišel z Judska do Galileje, odešel k němu a prosil [ho], aby přišel#ř.: sestoupil a uzdravil jeho syna, neboť již skoro umíral. 48Tu mu Ježíš řekl: “Neuvidíteli znamení a divy, jistě neuvěříte.” 49Královský úředník mu řekl: “Pane, pojď,#Mk 5,23; ř.: sestup než mé dítě zemře!” 50Ježíš mu říká: “Jdi, tvůj syn žije.” Ten člověk uvěřil slovu, které mu Ježíš řekl, a šel. 51Ještě byl na cestě dolů, když mu vyšli naproti jeho otroci a řekli, že jeho chlapec#var.: syn žije. 52Vyptal se jich tedy na hodinu, ve které mu začalo být lépe. Řekli mu: “Včera v jednu#ř.: sedmou hodinu ho opustila horečka.” 53Tu otec poznal, že se to stalo v tu hodinu, kdy mu Ježíš řekl: "Tvůj syn žije". A uvěřil on i celý jeho dům. 54Toto bylo už druhé znamení, které Ježíš učinil, když přišel z Judska do Galileje.
Právě zvoleno:
Jan 4: CSP
Zvýraznění
Sdílet
Kopírovat
Chceš mít své zvýrazněné verše uložené na všech zařízeních? Zaregistruj se nebo se přihlas
Český studijní překlad, Copyright © 2009, Nadační fond překladu Bible. Použito s povolením. Nedistribuovat.