Job 13:1-16

Inu, mé oko vše vidělo, mé ucho slyšelo a porozumělo tomu. Ve srovnání s vaším poznáním jsem také já obeznámen; nejsem zpozdilejší než vy. Já však promluvím se Všemohoucím a budu chtít od Boha rozsoudit. Vy šíříte klam, ano všichni jste lékaři k ničemu. Kéž se stane, že nadobro zmlknete, to ať je vaší moudrostí. Slyšte přece mou stížnost, věnujte pozornost námitkám mých rtů. Cožpak budete kvůli Bohu prohlašovat zvrácenost, budete kvůli němu prohlašovat záludnost? Budete mu snad nadržovat, pokud za Boha povedete při? Bude to snad dobré, až vás prověří, jestliže ho chcete podvádět, jako se podvádí člověk? Přísně vás pokárá, pokud budete tajně nadržovat. Což vás neohromí jeho vznešenost a nepadne na vás strach z něj? Vaše vzpomínky jsou pořekadla z popela, vaše obranné valy jsou jako valy z hlíny. Mlčte a nechte mě být, ať mohu promluvit já, ať na mě přijde cokoliv. Proč mám nést své maso ve svých zubech a svůj život brát do svých rukou? Jestli mě skolí, budu v něho skládat naději; pouze nechám rozsoudit v jeho přítomnosti své cesty. I to je mi ke spáse, neboť bezbožný před jeho tvář nepřijde.