Lukáš 2
2
Ježíšovo narození
1Stalo se v oněch dnech, že vyšlo nařízení od císaře Augusta,#vl. jm. Gaius Octavianus Caepias, císařem 31 př. Kr.–14 po Kr., dekretem Senátu v r. 27 př. Kr. přidáno jméno Augustus (srv. Mt 22,19p; Sk 25,21). aby byl po celém obydleném světě#tj. Římském impériu; 4,5; 21,26; Mt 24,14! proveden soupis obyvatelstva. 2Tento soupis se konal před tím soupisem, který byl proveden, když#n.: první soupis se konal (ř.: se stal), když v Sýrii vládl Quirinius.#Významný daňový soupis se v Judsku konal v letech 6–7 po Kr. V té době (6–9 po Kr.) byl v Sýrii římským legátem (místodržitelem) Publius Sulpicius Quirinius (zemř. 21 po Kr.). 3I šli všichni dát se zapsat, každý do svého města. 4Také Josef vyšel#ř.: vystoupil z Galileje, z města Nazareta, do Judska, do města Davidova, které se nazývá Betlém, neboť byl z domu a rodu Davidova, 5aby se dal zapsat s Marií, svou snoubenkou,#var.: zasnoubenou jemu manželkou která byla těhotná. 6Stalo se, když tam byli, že se naplnily dny, aby porodila. 7I porodila svého syna, toho prvorozeného,#n.: prvorozeného syna zavinula ho do plenek a položila do jeslí,#v. 12.16; 13,15 (žlab) protože pro ně nebylo místo v útulku#ř. katalyma – pův.: místo vypřáhnutí / odpočinku; obecněji: přístřeší / místnost. (22,11; Mk 14,14) pro pocestné.
Anděl to oznamuje pastýřům
8V téže krajině byli pastýři, kteří pobývali venku#n.: "pobývali pod širým nebem"; HL a v noci drželi hlídky nad svým stádem. 9A [hle,] postavil se k nim Pánův anděl a Pánova#var.: Boží sláva je ozářila; i zmocnil se jich veliký strach. 10Anděl jim řekl: “Nebojte se. Hle, zvěstuji vám dobrou zprávu o veliké radosti, která bude pro všechen lid, 11že se vám dnes#ř. sémeron; 4,21; 5,26; 12,28; 13,32n; 19,5.9; 22,34.61; 23,43. narodil Zachránce, který je Kristus Pán,#n.: Kristus, Pán; ve StS se výraz christos kyrios vyskytuje pouze v Pl 4,20 (LXX). Z mimobiblických spisů v Žalmech Šalomounových 18,7. v městě Davidově. 12Toto vám bude znamením: Naleznete děťátko zavinuté do plenek a ležící v jeslích.” 13A náhlese s andělem objevilo#ř.: stalo množství nebeského vojska chválícího Boha a říkajícího: 14“Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj mezi lidmi Božího zalíbení.#var.: v lidech (Boží) zalíbení; var.: [lidem dobré vůle]. ř. eudokia – "dobrá vůle / zalíbení / přání"; Mt 11,26; L 10,21; Ř 10,1; Ef 1,5.9; Fp 1,15; 2,13; 2Te 1,11; srv. sloveso v L 3,22.”
15A stalo se, že jakmile od nich andělé odešli do nebe, začali si pastýři mezi sebou říkat:#var.: řekli si pastýři “Pojďme tedy až do Betléma a podívejme se na to,#ř.: tuto věc co se tam stalo, co nám Pán oznámil.” 16Pospíšili si tam a nalezli Marii i Josefa a děťátko, které leželo v jeslích. 17Když je spatřili, oznámili slovo, které jim bylo o tom dítěti řečeno. 18A všichni, kdo to uslyšeli, užasli nad tím, co jim pastýři řekli. 19Marie však toto všechno#ř.: všechna tato slova uchovávala ve svém srdci a rozvažovala o tom. 20Pastýři se pak navrátili, oslavujíce a chválíce Boha za všechno, co uslyšeli a uviděli, jak jim to bylo řečeno.
Ježíš v chrámě představen Pánu
21Když se naplnilo osm dní, aby byl obřezán, dali mu#ř.: bylo nazváno jeho jméno Ježíš; byl tak pojmenován od anděla před svým početím v lůně.
22A když se naplnily dny jejich očišťování podle Mojžíšova zákona, přinesli jej do Jeruzaléma, aby ho postavili před Pána, 23jak je napsáno v Pánově zákoně: "Každý mužského pohlaví, který otevírá lůno,#ř.: matku bude nazván svatý Pánu", 24a aby dali oběť podle toho, co je řečeno v Pánově zákoně, "párek hrdliček nebo dvě holoubata".
25A hle, v Jeruzalémě byl člověk, který se jmenoval Simeon. Byl to člověk spravedlivý a zbožný, očekávající potěšení Izraele, a Duch Svatý byl na něm. 26Jemu bylo Duchem Svatým zjeveno,#n.: dáno poznat že nespatří smrt, dokud neuvidí Pánova Mesiáše.#ř.: Krista; Mt 2,4p 27Ten přišel v Duchu#n : veden Duchem; 4,1; Mk 12,36 do chrámu. Když rodiče přinesli#ř.: vnesli chlapce Ježíše, aby s ním učinili podle obyčeje Zákona, 28on si ho vzal do náručí, vzdal chválu, dobrořečil Bohu a řekl: 29“Nyní,#[vv. 29–32 jsou známy pod lat. názvem Nunc Dimittis] Panovníku,#ř. despotés; Sk 4,24; 2Tm 2,21; 2Pt 2,1; Zj 6,10; srv. Tt 2,9 podle svého výroku propouštíš svého otroka v pokoji, 30neboť mé oči spatřily tvou záchranu, 31kterou jsi připravil před tváří všech lidí, 32světlo ke zjevení národům#n.: pohanům; (nebo také: světlo k odhalení národů) a slávu tvého lidu Izraele.” 33Jeho otec a#var.: Josef a jeho matka se podivovali nad tím, co bylo o něm mluveno. 34Simeon jim požehnal a řekl Marii, jeho matce: “Hle, on je určen k pádu a povstání mnohých v Izraeli a jako znamení, jemuž bude odpíráno -- 35i tvou vlastní duší pronikne meč -- aby bylo zjeveno myšlení mnohých srdcí.”
36A byla tam prorokyně Anna, dcera Fanuelova, z kmene Ašerova. Ta již byla velmi pokročilého věku;#ř.: byla pokročilá v mnohých dnech s mužem žila sedm let od svého panenství 37a vdovou byla až do svých osmdesáti čtyř let. Neopouštěla chrám, postya prosbami sloužila Bohu dnem i nocí. 38A v té hodině přistoupila, děkovala#HL; sl. zn. veřejně vyznávat díky / uznání Bohu a říkala#ř.: mluvila o něm všem, kteří očekávali vykoupení Jeruzaléma.#var.: v Jeruzalémě (/ v Izraeli / Izraele)
39A když vykonali všechno podle Pánova zákona, vrátili se do Galileje do svého města Nazareta. 40Dítě pak rostlo a sílilo naplňováno moudrostí a Boží milost byla s ním.#ř.: na něm
Dvanáctiletý Ježíš v chrámě
41Jeho rodiče chodívali každý rok do Jeruzaléma na svátek velikonoc.#ř.: pascha (Mt 26,2p; J 2,13) 42Také když mu bylo dvanáct let, vystupovali [do Jeruzaléma], jak bylo o této slavnosti zvykem. 43A když se po dokonání těch dnů vraceli domů, zůstal chlapec Ježíš v Jeruzalémě, aniž to jeho rodiče#var.: [Josef a jeho matka] zpozorovali. 44Protože se domnívali, že je ve skupině poutníků, ušli den cesty a hledali ho mezi příbuznými a známými. 45A když ho nenalezli, vrátili se do Jeruzaléma a hledali ho. 46I stalo se, že ho po třech dnech nalezli v chrámě, jak sedí uprostřed učitelů, naslouchá jim a vyptává se jich. 47Všichni, kteří ho slyšeli, žasli nad jeho rozumností#ř. synesis – "rozumnost / chápavost"; Mk 12,33; 1K 1,19; Ef 3,4; Ko 1,9; 2,2; 2Tm 2,7. a odpověďmi. 48Když ho rodiče spatřili, zhrozili se a jeho matka mu řekla: “Synu,#ř.: Dítě co jsi nám to udělal? Hle, tvůj otec a já jsme tě s úzkostí hledali.” 49A on jim řekl: “Jak to, že jste mne hledali? Nevěděli jste, že musím#[první z Ježíšových “musím” (tedy priorit) v L; 4,43; 7,40; 9,22; 13,33; 19,5; J 3,14; 9,4; 10,16; srv. Sk 19,21] být ve věcech svého Otce?#ř.: v těch mého Otce musím být; n.: musím být tam, kde jde o věc mého Otce; n.: musím být v domě svého Otce” 50Ale oni neporozuměli tomu slovu, které jim pověděl. 51I sestoupil#4,31p s nimi, přišel do Nazareta a byl jim poddán. Jeho matka pečlivě uchovávala všechna [tato] slova#n.: všechny ty[to] věci ve svém srdci. 52A Ježíš prospíval v moudrosti a v tělesném růstu a v přízni#n.: milosti u Boha i u lidí.
Právě zvoleno:
Lukáš 2: CSP
Zvýraznění
Sdílet
Kopírovat
Chceš mít své zvýrazněné verše uložené na všech zařízeních? Zaregistruj se nebo se přihlas
Český studijní překlad, Copyright © 2009, Nadační fond překladu Bible. Použito s povolením. Nedistribuovat.