Jan 12:20-33

Sdílet

Jan 12:20-33 Slovo na cestu (SNC)

V Jeruzalémě bylo i několik Řeků, kteří přišli oslavit velikonoční svátky spolu s Židy. Chtěli Ježíše poznat, a tak poprosili o pomoc Ježíšova učedníka Filipa: „Pane, rádi bychom se setkali s tvým učitelem.“ Filip vyrozuměl o jejich prosbě Ondřeje a společně to sdělili Ježíšovi. Ježíš jim na to řekl: „Blíží se chvíle, kdy dílo Božího Syna bude dovršeno. Pšeničné zrno, které není zaseto do země, se sice zachová, ale zůstane samo a bez užitku. Zaseté zrno odumírá, aby mohlo vzklíčit a přinést hojný užitek. Ten, kdo hledá jen vlastní prospěch, prohraje všechno, kdo mi však dá svůj život k dispozici, bude zachráněn pro věčnost. Svěřit mi svůj život znamená následovat důsledně mého příkladu. To znamená jít cestou radosti i utrpení. Takového služebníka si i můj Otec váží. Nyní mne svírá úzkost. Mám říci: Otče, uchraň mne toho, co se na mne valí? Ne, tím bych zradil svoje poslání. Otče, proveď svůj plán záchrany, ukaž lidem svoji slávu!“ Vzápětí se z nebe ozval hlas: „Již jsem to učinil a ještě učiním.“ Ježíš v té chvíli stál uprostřed velkého davu lidí. Někteří z nich tvrdili, že zahřmělo. Jiní mínili: „To k němu mluvil anděl.“ „Hlas, který jste slyšeli, nepromluvil kvůli mně, ale kvůli vám,“ vysvětloval Ježíš. „Teď se rozhoduje o tomto světě. Satanova nadvláda nad lidmi bude zlomena. Tím, že za lidi zemřu, vysvobodím je z jeho tyranie a vezmu je pod svoji ochranu.“

Jan 12:20-33 Bible Kralická 1613 (BKR)

Byli pak někteří Řekové z těch, kteříž přicházívali, aby se modlili v svátek. Ti také přistoupili k Filipovi, kterýž byl od Betsaidy Galilejské, a prosili ho, řkouce: Pane, chtěli bychom Ježíše viděti. Přišel Filip a pověděl Ondřejovi, Ondřej pak a Filip pověděli Ježíšovi. A Ježíš odpověděl jim, řka: Přišlať jest hodina, aby oslaven byl Syn člověka. Amen, amen pravím vám: Zrno pšeničné padna v zemi, neumře-li, onoť samo zůstane, a pakliť umře, mnohý užitek přinese. Kdož miluje duši svou, ztratíť ji; a kdož nenávidí duše své na tomto světě, k životu věčnému ostříhá jí. Slouží-li mi kdo, následujž mne; a kdež jsem já, tuť i můj služebník bude. A bude-li mi kdo sloužiti, poctíť ho Otec můj. Nyní duše má zkormoucena jest, a což dím? Otče, vysvoboď mne z této hodiny. Ale proto jsem přišel k hodině této. Otče, oslaviž jméno své. Tedy přišel hlas s nebe řkoucí: I oslavil jsem, i ještě oslavím. Ten pak zástup, kterýž tu stál a to slyšel, pravil: Zahřmělo. Jiní pravili: Anděl k němu mluvil. Odpověděl Ježíš a řekl: Ne pro mneť hlas tento se stal, ale pro vás. Nyníť jest soud světa tohoto, nyní kníže světa tohoto vyvrženo bude ven. A já budu-liť povýšen od země, všecky potáhnu k sobě. (To pak pověděl, znamenaje, kterou by smrtí měl umříti.)

Jan 12:20-33 Bible 21 (B21)

Někteří z těch, kdo se přišli o tom svátku modlit, byli Řekové. Přišli za Filipem, který byl z galilejské Betsaidy, a prosili ho: „Pane, chtěli bychom vidět Ježíše.“ Filip o tom šel říci Ondřejovi a společně to pak řekli Ježíšovi. Ježíš jim odpověděl: „Přišla chvíle, kdy má být Syn člověka oslaven. Amen, amen, říkám vám: Pokud zrno pšenice nepadne do země a nezemře, zůstane samo. Pokud však zemře, přinese hojnou úrodu. Kdo lpí na svém životě, ten jej ztratí. Kdo na svém životě v tomto světě nelpí, uchrání jej k věčnému životu. Kdo mi chce sloužit, ať mě následuje; tam, kde jsem já, bude i můj služebník. Kdokoli mi slouží, toho Otec poctí. Jsem teď sevřen úzkostí a co mám říci? ‚Otče, vysvoboď mě z této chvíle‘? Ale proto jsem přišel, pro tuto chvíli. Otče, oslav své jméno!“ Tehdy z nebe zazněl hlas: „Oslavil jsem a ještě oslavím.“ Zástup, který tam stál a slyšel to, řekl: „Zahřmělo.“ Někteří ale říkali: „Mluvil k němu anděl.“ Ježíš na to odpověděl: „Ten hlas nezazněl kvůli mně, ale kvůli vám. Nyní se koná soud nad tímto světem, nyní bude vládce tohoto světa vyvržen ven. A já, až budu vyzdvižen od země, potáhnu všechny k sobě.“ (Těmito slovy naznačil, jakou smrtí má zemřít.)

Jan 12:20-33 Český studijní překlad (CSP)

Někteří z těch, kteří vystoupili do Jeruzaléma, aby se o tomto svátku poklonili Bohu, byli Řekové. Ti přišli k Filipovi, který byl z galilejské Betsaidy, a žádali ho: “Pane, chceme vidět Ježíše!” Filip šel a řekl to Ondřejovi. Ondřej a Filip šli a řekli to Ježíšovi. Ježíš jim řekl: “Přišla hodina, aby byl oslaven Syn člověka. Amen, amen, pravím vám: Jestliže pšeničné zrno, které padlo do země, nezemře, zůstává samo. Zemřeli však, přináší mnohý užitek. Kdo má rád svou duši, hubí ji; kdo nenávidí svou duši v tomto světě, uchrání ji k životu věčnému. Jestliže mi někdo slouží, ať mne následuje, a kde jsem já, tam bude i můj služebník. Kdo mi slouží, toho poctí Otec.” “Nyní je má duše rozrušena. Co mám říci? "Otče, zachraň mne od této hodiny"? Vždyť proto jsem přišel k této hodině. Otče, oslav své jméno!” Z nebe se ozval hlas: “Oslavil jsem a ještě oslavím.” Zástup, který tam stál a uslyšel to, říkal: "Zahřmělo." Jiní říkali: "Anděl k němu promluvil." Ježíš řekl: “Ten hlas se neozval kvůli mně, ale kvůli vám. Nyní je soud nad tímto světem, nyní bude vládce tohoto světa vyvržen ven. A já, až budu vyvýšen ze země, přitáhnu všechny k sobě.” Těmito slovy naznačoval, jakou smrtí má zemřít.