Správné čekáníUkázka

     Když   jsme ty a já stále na stejném místě dokud se nestane něco očekávaného, nebo   dokud někdo nepřijde, nebo dokud na nás nepřijde řada…můžeme být v duchovní   bitvě o svůj život. Protože opravdu nevíme, jak to dopadne, naše myšlenky   mohou být citlivé k útoku nepřítele.    

     Pozorujeme   Abrahama, jak podlehl takové taktice, zatímco čekal na Boha, aby naplnil svůj   slib dědice. Abraham zmanipuloval čekání tím, že se stal otcem dítěte jiné   manželky (Genesis 16:1-4), které nebylo dítě, které Bůh zaslíbil. Nastupující   král David také klesl, když utíkal do země Filištínců a přemýšlel nad tím, že   kdyby to neudělal, tak ho Saul případně najde a zabije ho (1. Samuel 27:1). I   král Jeroboám klopýtl tím, že stvořil svůj vlastní náboženský systém v   domnění, že když tak neučiní, že se lidé vrátí do Judey pod králem   Rehoboámem, což bylo v rozporu s Božím slibem pro něj (1. Královská 12:26).    

     Nutno   říct, že čekání na Boží vůli a činění v našich životech není o jednorožcích a   cukrové vatě. Protahované umdlevání pro to, co se zdá být nepravděpodobné je   dokonalé prostředí pro to, vzít věci do vlastních rukou spíš než je podřídit   Jeho svrchovanosti.    

     Sledování   času v nejistotě je přesně to, kdy musíme mít oči na Kristu, ať se děje, co   se děje. Naší teologii obrátí v realitu to, že zajmeme každou myšlenku a   přimějeme jí k poslušnosti Kristu. Během vírů spirál pochybnosti, hromové   frustrace a pronikavého božského ticha, ty a já bychom se měli zaměřit na to,   co víme.    

     Nemůžeme   si být jistí tím, co si Hana myslela, když radostně putovala domů, ale její   modlitba nám v následující kapitole dává nápovědu. Znala Boha, v kterého   věřila. Zde Hana vyjádřila vděčnost za Jeho sílu, spravedlnost a Jeho   bezkonkurenční laskavost.    

     Jako   Hana, tak ani ty nebo já nevíme, jak se věci vyvinou. Ale můžeme znát toho, v   kterého jsme uvěřili (2. Timoteova 1:12). Můžeme důvěřovat, že On má pro náš   život záměr (Jeremiáš 29:11). Můžeme odpočívat v jistotě, že náš Bůh nic   nevzdává. On dokončí, co začne (Filipským 1:6). A co víc, můžeme vědět, že On   je věrný (1. Korintským 1:8).    

     Vědomí   tohoto je to, co nás uschopňuje k tomu vstát a hýbat se kupředu zatímco   čekáme.