Modlitby pod otevřeným nebemUkázka

První den: Protrhni nebesa a sestup

Věřím, že Izajáš se ve své modlitbě za to, aby Bůh „protrhl nebesa a sestoupil“, odkazuje na svou dřívější životní zkušenost, zaznamenanou v Izajáši 6:1-8, kdy byl vytržen do nebe a přijal pověření a pomazání pro svůj život a prorockou službu. Kromě podivuhodného nebeského panoramatu popsal, jak na něj v konfrontaci s Boží svatostí dolehlo vědomí jeho vlastní hříšnosti. Tehdy si pomyslel, že zajisté zemře, nalezl však milost a jeho hřích byl pročištěn svatým ohněm. Právě tehdy byl jeho život a osud na věky změněn!

Pozorně si všimněte, co andělé jeden na druhého volají. Neohlašují, že „Nebe je plné jeho slávy“, ale že „země je plná jeho slávy.“ Byl to prorocký vhled do přicházejících časů ohlašovaných též Abakukem 2:14: „Neboť země bude naplněna poznáním Hospodinovy slávy, tak jako voda pokrývá moře.“ Když se Izajáš modlil, aby Bůh protrhl nebesa a sestoupil, v podstatě tím říkal: „Pane, pokud má zemi naplnit Tvá sláva, musíš protrhnout nebesa a sestoupit!“ Izajáš si uvědomoval, že takové protržení nebes bude nezbytné k tomu, aby Bůh mohl naplnit svůj plán s tímto světem.

Milí přátelé, Izajášova modlitba se naplnila před 2 000 let! Bůh skutečně v Ježíši Kristu protrhl nebesa a sestoupil na zemi. Mohlo by snad existovat dramatičtější protržení, než to, k němuž došlo na Golgotě? Země se rozdělila, chrámová opona roztrhla zhora dolů a Ježíšovo převzácné tělo bylo zlomeno, aby nebe mohlo vstoupit na zemi. Bůh sestoupil a zrušil onu dávnou bariéru mezi nebesi a zemí. Bohatství Boží dobroty jsou dnes dostupná všem, kdo si je na modlitbě přivlastní vírou.