Přijď tvé královstvíUkázka

MODLITBA:

Bože, chci tě dnes vidět takového, jaký skutečně jsi. Pomoz mi dívat se správně a vidět, kdo jsi.

ČTENÍ:

Počkat! Vím, co si myslíš - copak jsem tohle nečetl včera? Ale v těchto verších jsou dvě úžasné myšlenky, a proto jsou rozdělené do dvou dnů. Včerejšek je o objevení toho, co Bůh začal dělat. Dnes to je o roli strachu v duchovním růstu.

I když se s touto myšlenkou necítíme v pohodě, Pavel nám sděluje, abychom "s bázní a chvěním uváděli ve skutečnost svou záchranu." (ČSP) V našem prostředí máme sklon takovéto věci vytěsnit, protože si myslíme, že to je náboženství ze staré školy. Nechceme přemýšlet o Bohu jako o někom, koho bychom se měli bát, že? Jak by nám něco takového mohlo pomoct?

Nu, představ si, že jsi na pláži s malým dítětem. Byl by dobrý nápad jen ukázat na oceán a říct: "Jdi, užij si to, já si tady lehnu a zdřímnu"? Rozhodně ne! To by bylo mimořádně nezodpovědné, že? Dítě bys vzal za ruku a šel s ním až tam, kde vlny narážejí na pobřeží. Ukázal bys mu, jakou sílu ty vlny mají, a také bys ho upozornil na spodní proudy. Rozhodně by sis přál, aby získalo zdravý respekt k oceánu, protože je mnohem větší a mnohem silnější než ono. Určitě bys nechtěl, aby se rozběhlo rovnou do moře a nemělo ani ponětí, s čím má co dělat, že ne? Na druhou stranu zase nestojíš o to, aby se křečovitě drželo zábradlí v čiré hrůze z moře. Ukázal bys mu, jak si hrát, cákat a užívat si vln, protože právě kvůli tomu se chodí na pláž. Když přijde na něco tak silného a mocného jako moře, existuje přiměřená vyváženost mezi láskou a respektem.

Úplně stejně, když Bible mluví o bázni z Boha, nejde o to, abychom se Boha děsili. Je to o zdravém respektu a úctě kvůli skutečnosti, že Bůh je mnohem větší a mocnější, než vůbec dokážeme pochopit. Je to o vyznání, že když přijdeme k Bohu, nemůžeme nu říkat, co má dělat. On je vysoko nad našimi pokusy ovládat či manipulovat - on je všemocný Stvořitel celého vesmíru! Nemůžeme si ho strčit do kapsy a nosit si ho s sebou jako talisman pro štěstí. 

Přitom však když tohle víme, nemělo by nás to od Boha vzdalovat. Ono to je právě naopak. Když objevíme zdravou "bázeň" před Bohem, je mnohem méně pravděpodobné, že budeme jeho lásku brát jako samozřejmost. Jen to přilévá do ohně našeho obdivného údivu a přitahuje nás to k němu blíž.

PŘEMÝŠLENÍ:

Základní součást spojení s Bohem je správně se dívat na to, kdo on je. Snadno se nám totiž stane, že jsme k němu jako k blízkému příteli tak familiérní, že zapomínáme, jak velký je. 

Zde je několik otázek k přemýšlení…

Je tvůj pohled na Boha příliš malý? Jaké jsou důsledky tak omezeného pohledu? Ve kterých oblastech cítíš, že jsi možná bral Boží lásku jako samozřejmost? 

Popros Boha o zdravý a užitečný "strach" z něj, a abys ho viděl tak nesmírného a mocného, jaký je. Pak mu poděkuj za úžasnou lásku, která ho vedla, že odložil všechnu svou moc a umřel na kříži proto, aby tě mohl přivítat do vztahu se sebou samým.