Zápas a triumf - plán olympijských duchovních zamyšleníUkázka

"Se silou a důstojností" Missy Franklinová vtrhla na mezinárodní scénu ve věku pouhých 17 let. Byla v posledním ročníku střední školy, a přesto přispěla ke dvěma olympijským rekordům a vrátila se domů s pěti medailemi - čtyři z nich byly zlaté. Začaly přicházet reklamní nabídky, spousta fanoušků a místo v plaveckém týmu na Kalifornské univerzitě v Berkeley. Zdálo se, že život bude pro Missy snadný. Když bude tvrdě trénovat, určitě se jí to v závodech vrátí. Na Panpacifickém mistrovství v Austrálii v roce 2014 se ale situace začala měnit. Během jednoho tréninku ji úplně ochromily křeče v zádech. "Živě si pamatuju, jak mě v Austrálii postihly křeče," říká. "Nevěděli jsme, jak se dostanu z bazénu na hotel, protože jsem se nemohla hýbat." Nejen že prožívala extrémní bolest, ale začala si dělat i starosti s tím, že její tělo nemohlo dělat to, kvůli čemu trénovala. Její síly nestačily na to, aby věci zvládala fyzicky i emocionálně. "Nikdy jsem nic podobného nezažila," vzpomíná Missy. "Myslím, že to bylo poprvé v životě, když jsem musela otevřít ruce a dát to všechno Bohu, protože jsem opravdu měla pocit, že mi už nic nezbývalo." Když se teď soustředí na Rio, učí se, že nemůže mít všechno pod kontrolou - učí se spoléhat se na Boha a opírat se o své přátele a rodinu, ať už podává výsledky na své obvyklé úrovni, nebo ne. Na vnitřní části jasně barevných plaveckých brýlí má droboučký nápis: "Se silou a důstojností." Tato čtyři slova Missy připomínají, že život existuje i mimo bazén, a že její hodnota nezávisí na jejích sportovních výkonech. "Vyhrávat 'se silou a důstojností' je snadné. Je snadné být úspěšná 'se silou a důstojností'," říká. "Je těžké být zklamaná 'se silou a důstojností'. Je těžké prohrávat 'se silou a důstojností'." Missy se učí žít svou totožnost v Kristu a jednat soustavně, bez ohledu na to, jak v závodech dopadne. Vidí sama sebe nejen jako špičkovou sportovkyni, ale i jako milované Boží dítě. "Teď můžu dělat to, co mě baví, ale jednoho dne už nebudu moci plavat," říká. "Jednoho dne bude konec. Odejdu do sportovního důchodu a sport už pro mě nebude tak důležitou součástí života, jako je teď. Chci mít něco, s čím budu moci odejít. Chci si také být jistá, že dbám na rozvoj ostatních oblastí svého života, abych mohla i dál mít vliv na své okolí a mohla žít tak, jak si to podle mého názoru Bůh představuje." Otázky: Reagujete "se silou a důstojností", když se věci nedaří tak, jak byste rádi? Jak můžete růst a věřit, že vaše hodnota nezávisí na vašich výkonech? Modlitba: Děkuji ti, Bože, za příležitosti, které mi dáváš, abych používal nadání, které jsi mi dal. Pomoz mi, abych sám sebe viděl tak, jak mě vidíš ty - jako nedokonalého, ale dokonale milovaného v Kristu. Chci reagovat 'se silou a důstojností', když věci nepůjdou podle mého, a spoléhat se na to, že ty máš mou budoucnost pod kontrolou.