Zápas a triumf - plán olympijských duchovních zamyšleníUkázka

"Když se vám zhroutí sen" Poté, co se Lauryn Williamsová zúčastnila prvního závodu na letní olympiádě 2004 v řeckých Aténách, zasáhla ji tragédie. Lauryn zrovna získala stříbrnou medaili v běhu na 100 metrů, když byl její otec, který ji sledoval z tribuny, hospitalizován s leukémií. Lékaři si nebyli jistí, zda přežije. Povzbuzoval Lauryn, aby si o něj nedělala starosti, ale aby se připravovala na další závod. Poslechla ho tak, jak to jen bylo možné. Nyní byla zpět na dráze a byla připravená běžet poslední úsek štafety na 4x100 metrů. Lauryn sledovala, jak k ní běží kolegyně Marion Jonesová se štafetovým kolíkem v ruce. Natáhla ruku dozadu a rozběhla se. Čekala na štafetový kolík, který ale nikdy nedostala. Marion zpomalila zrovna, když Lauryn zrychlila, a tak se předávka nepovedla. Lauryn vyběhla z předávacího území a tým byl diskvalifikován. Byla zklamaná a nemohla uvěřit, co se právě stalo. "Udělala jsem celé naší zemi ostudu. Byla to jen moje chyba," myslela si. "Co budu dělat dál?" Po pokaženém závodě se s Lauryn modlila Sonya Richardsová Rossová a povzbudila ji, že to zvládne. Když Lauryn odcházela ze stadionu, reportéři se jí ptali na věci, na které nedokázala odpovědět. Neměla zatím čas, aby si v tom udělala jasno sama. Byla součástí velice rychlé štafety, která měla vysoké naděje na pokoření světového rekordu, když se stalo něco nepředstavitelného. "Neexistuje způsob, jak se přes takový okamžit dostat bez víry v Boha. Je to opravdu tvrdá zkušenost." Když se setkala se selháním, obrátila se Lauryn k Bohu jako ke své naději, štítu a slávě. Dovolila Boží dokonalé lásce, aby ji utěšovala. I my můžeme v těch nejtěžších chvílích dovolit Boží lásce, aby nás "podržela". Otázka: Jakým těžkým věcem čelíte právě teď? Jakým způsobem se můžete spoléhat na to, že vás tím Bůh provede? Modlitba: Nebeský Otče, vidíš, jaká těžká místa jsou dnes v mém životě. Pomoz mi důvěřovat ti a spoléhat se na to, že mě těmito situacemi provedeš.