Jistota věčnosti: Evangelium podle JanaUkázka

SOAP: Jan 6:19–20

Ve včerejším čtení jsme si všímaly podobností mezi tím, jak Bůh sytil manou svůj lid na poušti a jak Ježíš sytil chlebem ty, kteří ho následovali. Dnes uvidíme další podobnost se starozákonní knihou Exodus. Podíváme se na to, jak Ježíš ovládá vodu, stejně jako Bůh ovládal vodu v Rudém moři (Exodus 14).

V tehdejším světě byla moře a jezera velkou neznámou. Tehdy lidé neměli přístroje na měření vodní hloubky ani tak kvalitní a spolehlivé lodě. Galilejské jezero je obklopené kopci, což způsobuje, že se bouřky často zaseknou a točí nad vodní hladinou. Dokonce i dnes je motorovým člunům doporučováno, aby zůstaly u břehu, když se blíží nějaká bouře. Učedníci měli z té velké vodní plochy strach. Je pochopitelné, že když je pak v dřevěné loďce bez motoru uprostřed jezera zastihla bouře, báli se.

Když se k nim Ježíš během bouře po hladině blížil, nepoznali ho. Kráčel po jezeře, což bylo něco, co nikdy předtím neviděli. Ježíš tím ukázal svou moc a autoritu nad přírodou. Po vodě došel až ke svým učedníkům a utěšoval je slovy: „Nebojte se“. A loďka se okamžitě dostala bezpečně ke břehu. Jedině Bůh sám může mít takovou autoritu nad přírodou a Ježíš svými činy opět ukázal, kým je.

Jan tato dvě znamení používá, aby svým čtenářům připomněl zázračné okolnosti vysvobození Božího lidu z Egypta. Ukazuje tím, že Ježíš má stejnou moc nad přírodou, vodstvem i potravou, jako Bůh Otec.

Bůh projevil svou moc nad stvořením (konkrétně nad vodou), když pro Izraelce rozdělil Rudé moře a pro Egypťany jej opět zavřel. A Bůh dával skrze manu svému lidu na poušti každý den potravu, čímž je zaopatřoval, aby mohli žít.

Jan své vyprávění staví v opačném pořadí. Začíná zajištěním chleba, když Ježíš nasytil pět tisíc lidí. Poté je zjevena Ježíšova moc nad vodou, když kráčel po jezeře uprostřed bouře. Tato znamení byla konkrétně vybrána proto, aby Janovu publiku dokázala, že Ježíš je Boží Syn a jediná cesta k věčnému životu.