Neodpuštění

Neodpuštění je zlé. Je duchovně, emocionálně i fyzicky ničivé. Jen bere a bere a nic za to nedává. A navíc v Bibli vidíme, že Boží odpuštění nám závisí na tom, jak my odpouštíme druhým. Věčnost, doslova nebe a peklo, visí na bilanci naší ochoty odpustit. Místo určení naší duše visí na našem rozhodnutí vzájemně si odpustit nebo neodpustit.

Matouš 6:14-15 tento princip výstižně vyjasňuje. Když odpustíme svým bratrům a sestrám, kteří se proti nám provinili, Bůh odpustí i nám. Ale když neodpustíme, ani Bůh nám neodpustí.

Efezským 4:32 v tom jde ještě dál a říká, že si máme odpouštět, jako i Bůh předtím v Kristu odpustil nám. Máme k bratrům a sestrám být laskaví a milosrdní. Jak bychom to mohli nedělat? Boží odpuštění jsme si nijak nezasloužili. Jak bychom tedy mohli o někom říct, že si naše odpuštění nezaslouží?

Pochop tohle: neodpouštíme jim kvůli nim. Odpouštíme jim kvůli sobě. Když někomu neodpustíme, on v okovech nezůstává. Drží to v okovech nás. Když odpustíme, dostaví se svoboda. Když se dnes za to pomodlíme, okovy, které spadnou, spadnou z nás. I kdyby nám lidé nikdy neodpustili, nehraje to roli. My budeme svobodní. A budeme to mít s Bohem v pořádku.