PůstUkázka

Vše, co měla

SOAP: Marek 12:43–44

V Zákoně, který dal Pán Bůh Izraelitům, ustanovil také pravidlo pro dobročinnost. Každá rodina měla dát každý rok desetinu ze svého majetku do chrámu. Tato oběť byla vykonána jako čin uctívání i jako čin zaopatření. Levité byli odděleni od ostatních kmenů, aby se starali o svatostánek a později o chrám a aby vedli izraelský národ k uctívání Boha. Levitům nebyla přidělena žádná půda. Místo toho je měly zaopatřovat skrze dobročinnost ostatní kmeny.

Bůh také v Izraeli stanovil pravidla pro dávání, aby bylo postaráno o potřebné. Kromě péče o levity byla stanovena ještě další opatření. Jiná ustanovení se starala o chudé, kdy zemědělci například nechávali kraje svých polí nesklizené, aby měli chudí co jíst.

Dobročinnost byla v Božím lidu praktikována už odedávna. Není pouze činem víry a uctívání, ale také způsobem, jakým podporujeme tělo Kristovo. Dnes již nežijeme pod Zákonem. Nejsme povinny oddělovat desetinu svého bohatství a dávat ji církvi. Na druhou stranu bylo ale díky tomu, co vykonal Kristus, stanoveno nové měřítko pro dávání.

Naše životy by měly odrážet to, co pro nás Kristus udělal. Dal vše, co měl. Zemřel, abychom my mohly žít. Vdova z dnešního úryvku Písma je příkladem, co bychom měly být ochotné dát – vše, co máme. Kristus za nás dal všechno a to je náš nový standard.

Zkoumejme svá srdce. Kéž jsme lidmi, kteří jsou ochotni dát vše pro Krista. Kéž vidíme ty, kteří to potřebují, a neodmítáme, když můžeme pomoci. Můžeme věřit Bohu, že se postará o naše potřeby a zajistí nás, i když se vzdáme všeho pro Jeho království.