PůstUkázka

Nikdy opuštěná

SOAP: Žalm 22:20

Náš dnešní SOAP verš je mocným zvoláním uprostřed žalmu, který může být těžké číst. Děje se tolik nespravedlnosti, tolik potíží a utrpení! Žalmista však říká: „Ale ty, Hospodine...“. Spoléhá na Hospodina jako na svou sílu a čeká, až mu Bůh pomůže.

První slova tohoto žalmu nám připomínají úzkost, kterou Ježíš prožíval, když byl ukřižován. Použil Davidova slova z Žalmu 22 a zvolal: „Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil?“ (Matouš 27:46). Je velkou výsadou, že máme žalmy zapsané v Bibli a můžeme je číst a využívat při svém naříkání a utrpení i v dnešní době, s vědomím, že Ježíš myslel na stejná slova ve chvílích před svou smrtí.

K hlásání toho, co nevidíme ani necítíme, ale víme, že je pravda, je potřeba síla a hlavně víra. Jako Boží lid, svatý a draze milovaný, potřebujeme mít uprostřed zkoušek a utrpení víru, abychom pamatovaly na to, kdo je Bůh, a mohly to hlásat dál. Potřebujeme to říkat svým unaveným, skleslým duším a také lidem kolem nás, včetně našich milovaných, rodin, přátel a těch v našem sousedství a společenství.

Kéž jsme ženy, které zůstávají věrné a plné naděje i za těch nejhorších okolností. Kéž máme vždy na paměti našeho drahocenného Spasitele na kříži, který se v nejkrutější bolesti a agónii obracel pro útěchu k žalmům. A kéž následujeme Jeho příkladu a obracíme se k Božímu Slovu v našich bolestech, utrpeních a obdobích temnoty.