PůstUkázka

Pro službu

SOAP: Jonáš 3:5; Lukáš 2:37

V posledních dnech jsme se zabývaly tím, že půst je jakýmsi osobním cvičením, návykem. Viděly jsme, jak půst sbližuje naše srdce s tím Božím a dává Mu prostor, aby mohl v našem životě působit. Půst ale není jen osobní duchovní disciplína. Půst může přinášet požehnání i těm, které Bůh přivedl do našeho života. Půst může být způsobem, jak uctívat Boha s ostatními věřícími.

Krátce po Ježíšově narození ho jeho rodiče vzali do Jeruzaléma, aby byl obřezán. Tam se setkali se ženou jménem Anna. Byla to vdova, které bylo přes sto let. Většinu svého života strávila v chrámu, kde uctívala Boha, postila se a modlila se. Její disciplína a oddanost Bohu a duchovním praktikám, jako je půst, jí umožňovaly naslouchat Božím podnětům a reagovat na ně. Když přišla Marie, Josef a Ježíš, požehnala jim i lidem kolem nich tím, že prorokovala, kdo je Ježíš.

Když Jonáš navštívil město Ninive, varoval jeho obyvatele před blížícím se Božím soudem. Lidé na to zareagovali pokáním. Ihned se začali postit a oblékli se do pytloviny v naději, že Bůh uvidí obrat v jejich chování a odvrátí od nich svůj hněv. Půst byl prostředkem, jak ninivští obrátili svá srdce zpátky k Bohu a přiblížili se Mu. Uvědomili si zlo ve svých srdcích a zbavili se ho. Jejich půst byl fyzickým vyjádřením jejich duchovní reality.

Neměly bychom se postit proto, abychom se před druhými ukazovaly nebo se je naším půstem snažily ohromit. Pokud se díky půstu přiblížíme k Bohu, naše snažení a naše výsledky povzbudí i ostatní kolem nás. Když jsou naše srdce v souladu s Božími záměry, když motivem našeho půstu je růst ve vztahu s Bohem, On naplní naše srdce svojí láskou k druhým a učiní nás požehnáním pro ostatní. A to takovými způsoby, které si možná ani nedovedeme představit. Prosme dnes Boha, aby pracoval na našem životě a my mohly být požehnáním a povzbuzením pro své okolí.