Půst a modlitbaUkázka

Klíčem k nebi je modlitba

Pokud máme někdy dojem, že naše modlitby nemají okamžitý efekt, tak se jindy může stát, že přímo otevřou brány nebes.

„Náhle se strhl hukot z nebe, jako když se žene prudký vichr, a naplnil celý dům, kde byli. A ukázaly se jim jakoby ohnivé jazyky, rozdělily se a na každém z nich spočinul jeden; všichni byli naplněni Duchem svatým a začali ve vytržení mluvit jinými jazyky, jak jim Duch dával promlouvat.“ (Skutky apoštolů 2:2-4).

Zažil jsem několikrát chvíle, kdy se otevřelo nebe. Vzpomínám si, že poprvé se to stalo na táboře pro mládež. Pastor Christian Lévy (můj první pastor) nás prováděl modlitbou, abychom vzývali Ducha svatého. Opravdu jsem toužil být naplněn Duchem svatým. Proč také ne, mluvit jinými jazyky jako učedníci ve Skutcích apoštolů? Být naplněn Boží přítomností? Znělo to skvěle!

Věděl jsem, že učedníci byli naplněni Duchem svatým a chtěl jsem to také zažít, abych mohl být svědkem: „...ale dostanete sílu Ducha svatého, který na vás sestoupí, a budete mi svědky…“ (Skutky apoštolů 1:8). Po modlitbě a chválách na nás Duch svatý začal „dýchat“.

Několik lidí se zachvělo a začalo mluvit jinými jazyky. Někteří se smáli a jiní plakali. Vzpomínám si, že Laurent, který byl od přírody spíše uzavřený, se rozesmál na celé kolo, což k jeho povaze zrovna nepatřilo. Pamatuji si na Sáru, která byla vždy veselá a teď nemohla přestat plakat. Když nás navštíví Duch, reaguje na to celá naše bytost. Pokud jde o mě, necítil jsem nic... „Co se to děje, Pane?“ zeptal jsem se. „Co je se mnou? Já to chci taky! Žízním po Tobě!“

A pak na mě konečně doslova sestoupil Duch svatý. Cítil jsem, jak mnou procházejí elektrické vlny lásky, stále silnější a silnější. A pak se mi najednou otevřela ústa.

Byl jsem naplněn Duchem svatým. Začal jsem mluvit nebeskými jazyky a chválil jsem Boha. Bylo to nebe na zemi. Vlila se do mě nová energie a zápal.

Plnost Ducha, kterou někteří nazývají křest Duchem svatým, je darem a požehnáním, ale v žádném případě nejde o známku nebeské svatosti. Nestaneme se díky tomu nadřazenými a nesmíme se povyšovat nad ostatní po duchovní stránce.

Je to něco, k čemu bych tě chtěl vybídnout, abys zkusil prožít, pokud po tom toužíš. Věřím tomu, že každé Boží dítě obdrželo Ducha svatého. Duch svatý už v tobě přebývá, protože jsi přijal Krista, jako svého Spasitele. „…vaše tělo je chrámem Ducha svatého...“ (1. Korintským 6:19). Věřím, že je to právě Duch svatý, který nás vede k pokání. Ale touží působit v našich životech ještě mnohem více a naplnit nás svými různými projevy dle své vůle, až po okraj – a to platí i pro tebe! Takže můžeme být v moci Ducha svatého svědky evangelia až do skonání světa!

Zanechám tě s těmito slovy z Janova evangelia 20:22: „Po těch slovech ne ně dechl a řekl jim: "Přijměte Ducha svatého.“

Díky za to, že jsi!