Matouš 12

Pán soboty

1Jednou v sobotu Ježíš procházel obilím. Jeho učedníci dostali hlad, a tak začali trhat klasy a jíst. 2Když to uviděli farizeové, řekli mu: „Podívej se, tvoji učedníci dělají, co se v sobotu nesmí!“

3On jim však řekl: „Copak jste nečetli, co udělal David, když se svými muži dostal hlad? 4Jak vešel do Božího domu a jedl posvátné chleby předložení, které nesměl jíst on ani jeho muži, ale pouze samotní kněží? 5A nečetli jste v Zákoně ani to, že kněží svou sobotní prací v chrámu znesvěcují sobotu, a jsou nevinní? 6Říkám vám ale, že zde je někdo větší nežli chrám. 7Kdybyste věděli, co znamená: ‚Chci milosrdenství, ne oběti,‘#Oze 6:6; Mat 9:13 neodsuzovali byste nevinné. 8Syn člověka je totiž pánem i nad sobotou.“

9Odešel odtud a přišel do jejich synagogy. 10Byl tu jeden člověk s ochrnutou rukou, a tak se Ježíše vyptávali: „Smí se v sobotu uzdravovat?“ Chtěli ho totiž z něčeho obvinit.

11On jim však řekl: „Je snad mezi vámi takový člověk, že kdyby měl jednu ovci a ta by mu v sobotu spadla do jámy, nevzal by ji a nevytáhl? 12O co cennější je člověk než ovce? A proto se v sobotu smí konat dobro.“

13Tehdy řekl tomu muži: „Natáhni ruku.“ A když ji natáhl, byla znovu zdravá jako ta druhá. 14Farizeové se pak odešli radit, jak by ho zničili.

Hle, můj služebník

15Ježíš se to ale dozvěděl a odešel odtud. Šly za ním veliké zástupy a on je všechny uzdravil. 16Přísně je však napomínal, aby ho neuváděli ve známost. 17Tak se naplnilo slovo proroka Izaiáše:

18„Hle, můj služebník, jehož jsem vyvolil,

můj milovaný, kterého jsem si oblíbil.

Na něj položím svého Ducha,

on oznámí spravedlnost národům.

19Nebude se hádat ani křičet,

jeho hlas na ulicích slyšet nebude.

20Nalomenou třtinu nedolomí

a doutnající knot neuhasí,

dokud nedovede spravedlnost k vítězství.

21A v jeho jménu bude naděje národů.“#Iza 42:1–4

Ježíš a Belzebub

22Potom k němu přivedli slepého a němého člověka posedlého démonem a on ho uzdravil, takže mluvil a viděl. 23Všechny zástupy žasly: „Není snad tohle ten Syn Davidův?“

24Když to uslyšeli farizeové, řekli: „Tenhle nevymítá démony jinak než Belzebubem, knížetem démonů!“

25Ježíš ale znal jejich myšlenky, a tak jim řekl: „Každé království rozdělené samo proti sobě zpustne a žádné město nebo dům rozdělený proti sobě neobstojí. 26Vymítá-li satan satana, je rozdělen sám proti sobě. Jak tedy obstojí jeho království? 27A pokud já vymítám démony Belzebubem, kým je vymítají vaši synové? Oni proto budou vašimi soudci. 28Vymítám-li však démony Božím Duchem, jistě k vám přišlo Boží království. 29Jak může někdo vejít do silákova domu a uloupit jeho majetek, pokud toho siláka nejdříve nespoutá? Teprve tehdy vyloupí jeho dům. 30Kdo není se mnou, je proti mně; kdo neshromažďuje se mnou, rozptyluje.

31Proto vám říkám: Každý hřích i rouhání bude lidem odpuštěno, ale rouhání proti Duchu jim odpuštěno nebude. 32Kdokoli by řekl slovo proti Synu člověka, bude mu odpuštěno, ale kdokoli by mluvil proti Duchu svatému, tomu nebude odpuštěno ani v tomto věku, ani v budoucím.

33Šlechtěte strom, a jeho ovoce bude dobré. Nechte strom zplanět, a jeho ovoce bude zlé. Strom se přece pozná po ovoci. 34Plemeno zmijí! Jak byste mohli mluvit dobré věci, když jste zlí? Co na srdci, to na jazyku! 35Dobrý člověk vynáší ze svého dobrého pokladu to dobré, zlý člověk vynáší ze zlého pokladu zlé. 36Říkám vám ale, že z každého prázdného slova, které lidé řeknou, budou skládat účty v soudný den. 37Svými vlastními slovy budeš ospravedlněn, svými vlastními slovy budeš odsouzen.“

Zlé pokolení

38Tehdy mu někteří ze znalců Písma a farizeů odpověděli: „Mistře, chceme od tebe vidět nějaké znamení.“

39On jim však řekl: „Zlé a cizoložné pokolení vyžaduje znamení, ale žádné znamení nedostane – kromě znamení proroka Jonáše. 40Jako byl Jonáš tři dny a tři noci v břiše velryby,#Jon 2:1 tak bude Syn člověka tři dny a tři noci v srdci země. 41Obyvatelé Ninive povstanou na soudu s tímto pokolením a odsoudí je, neboť po Jonášově kázání činili pokání,#Jon 3:5 a hle, zde je někdo víc než Jonáš. 42Královna Jihu povstane na soudu s tímto pokolením a odsoudí je, neboť přijela z kraje světa, aby slyšela Šalomounovu moudrost,#1.Král 10:1–13; 2.Let 9:1 a hle, zde je někdo víc než Šalomoun.

43Když nečistý duch vyjde z člověka, bloudí po vyprahlých místech a hledá odpočinek, ale nenachází. 44Tehdy si řekne: ‚Vrátím se do svého domu, odkud jsem vyšel.‘ A když přijde a nalezne ho vymetený a ozdobený, ale prázdný, 45jde a přibere k sobě sedm jiných duchů, horších než je sám. Pak vejdou dovnitř, zabydlí se tam a nakonec tomu člověku bude hůře než na začátku. Tak tomu bude i s tímto zlým pokolením.“

Ježíšova rodina

46A zatímco ještě mluvil k zástupům, hle, jeho matka a bratři stáli venku, neboť s ním chtěli promluvit. 47Někdo mu řekl: „Pohleď, tvá matka a tví bratři stojí venku. Chtějí s tebou mluvit.“

48On mu však odpověděl: „Kdo je má matka? Kdo jsou mí bratři?“ 49Ukázal rukou na své učedníky a řekl: „Pohleď, má matka a mí bratři. 50Kdokoli plní vůli mého nebeského Otce, to je můj bratr, má sestra, má matka.“

Currently Selected:

Matouš 12: B21

Highlight

Copy