Matouš 13

Podobenství o rozsévači

1Toho dne Ježíš vyšel z domu a posadil se na břehu jezera. 2Sešly se k němu tak veliké zástupy, že nastoupil na loď a posadil se. Celý ten zástup stál na břehu 3a on jim v podobenstvích vyprávěl o mnoha věcech. Řekl: „Hle, vyšel rozsévač, aby rozséval. 4A jak rozséval, některá semena padla podél cesty a přiletěli ptáci a sezobali je. 5Jiná padla na skalnatá místa, kde neměla dost země, a ihned vzešla, protože země neměla hloubku. 6Když pak vyšlo slunce, spálilo je, a protože neměla kořen, uschla. 7Jiná zas padla do trní, a když trní vyrostlo, udusilo je. 8Ještě jiná však padla na dobrou půdu a vydala úrodu – některé stonásobnou, jiné šedesátinásobnou a jiné třicetinásobnou. 9Kdo má uši, slyš!“

10Tehdy k němu přistoupili učedníci a ptali se: „Proč s nimi mluvíš v podobenstvích?“

11„Vám je dáno znát tajemství nebeského království,“ odpověděl jim, „ale jim to dáno není. 12Tomu, kdo má, totiž bude dáno a bude mít hojnost, ale tomu, kdo nemá, bude vzato i to, co má. 13Proto k nim mluvím v podobenstvích, že vidí, ale nevidí a slyší, ale neslyší ani nerozumějí. 14Naplňuje se na nich Izaiášovo proroctví:

‚Sluchem uslyšíte, ale nepochopíte,

zrakem uvidíte, ale neprohlédnete.

15Neboť srdce tohoto lidu ztvrdlo;

ušima ztěžka slyšeli a oči pevně zavřeli,

jen aby očima neuviděli, ušima neuslyšeli,

srdcem nepochopili a neobrátili se,

abych je nemohl uzdravit.‘#Iza 6:9–10

16Ale blaze vašim očím, že vidí, a vašim uším, že slyší. 17Amen, říkám vám, že mnozí proroci a spravedliví toužili vidět, co vy vidíte, ale neviděli a slyšet, co vy slyšíte, ale neslyšeli.

18Poslechněte si tedy význam podobenství o rozsévači: 19Ke každému, kdo slyší slovo o Království a nerozumí, přichází ten zlý a uchvacuje to, co bylo zaseto do jeho srdce. To je ten, u koho bylo zaseto podél cesty. 20Na skalnaté zemi je zaseto u toho, kdo slyší Slovo a hned je s radostí přijímá, 21ale nemá v sobě kořen a je nestálý. Jakmile kvůli Slovu nastane soužení nebo pronásledování, hned odpadá. 22Do trní je zaseto u toho, kdo slyší Slovo, ale starosti tohoto světa a oklamání bohatstvím to slovo dusí, a tak se stává neplodným. 23Do dobré země je zaseto u toho, kdo slyší Slovo a rozumí a který opravdu přináší úrodu: někdo stonásobnou, jiný šedesátinásobnou a jiný třicetinásobnou.“

Jiná podobenství o Království

24Pověděl jim další podobenství: „Nebeské království je, jako když člověk rozsívá na svém poli dobré semeno. 25Ale zatímco lidé spali, přišel jeho nepřítel, nasel mezi pšenici koukol a odešel. 26Když pak vzešla stébla a přinesla úrodu, tehdy se ukázal i koukol. 27Služebníci toho hospodáře tedy přišli a ptali se ho: ‚Pane, nenasel jsi na svém poli dobré semeno? Odkud se tedy vzal ten koukol?‘ 28Odpověděl jim: ‚To udělal nepřítel.‘ Služebníci se zeptali: ‚Chceš, abychom ho šli vytrhat?‘ 29Ale on řekl: ‚Nikoli, protože byste při trhání koukolu mohli vytrhnout i pšenici. 30Nechte obojí růst spolu až do žně. V čas žně řeknu žencům: Vytrhejte nejdříve koukol a svažte do snopků ke spálení. Pšenici ale shromážděte do mé obilnice.‘“

31Pověděl jim další podobenství: „Nebeské království je jako hořčičné zrnko, které člověk vzal a zasel na svém poli. 32To zrnko je sice nejmenší ze všech semen, ale když vyroste, je větší než jiné byliny a je z něj strom, takže ptáci přiletí a uhnízdí se v jeho větvích.“

33Vyprávěl jim ještě další podobenství: „Nebeské království je jako kvas, který žena vzala a zadělala do tří měřic mouky,#asi 27 kg až nakonec všechno zkvasilo.“

34To všechno Ježíš zástupům vyprávěl v podobenstvích. Jinak než v podobenství k nim vůbec nemluvil. 35Tak se naplnilo slovo proroka:

„Otevřu svá ústa v podobenstvích,

budu vyprávět věci skryté od stvoření světa.“#Žalm 78:2

36Tehdy propustil zástupy a šel domů. Tam za ním přišli jeho učedníci a žádali: „Vysvětli nám to podobenství o koukolu na poli.“

37Odpověděl jim: „Rozsévač dobrého semene je Syn člověka, 38pole je tento svět, dobré semeno jsou synové Království a koukol jsou synové toho zlého. 39Nepřítel, který je rozsívá, je ďábel, žeň je konec tohoto světa a ženci jsou andělé. 40Jako se tedy sbírá koukol a spaluje se v ohni, tak to bude na konci světa. 41Syn člověka pošle své anděly a ti vyberou z jeho království všechno pohoršující, totiž ty, kdo páchají zlo, 42a uvrhnou je do ohnivé pece. Tam bude pláč a skřípění zubů. 43Spravedliví tehdy zazáří v království svého Otce jako slunce. Kdo má uši, slyš!

44Nebeské království je, jako když člověk najde poklad ukrytý v poli. Znovu ho ukryje a pak jde, s radostí prodá všechno, co má, a koupí to pole.

45Nebeské království je, jako když kupec hledající krásné perly 46najde jednu velmi vzácnou perlu. Jde, prodá všechno, co má, a koupí ji.

47Nebeské království je jako síť spuštěná do moře, která nabírá všechno možné. 48Když se naplní, rybáři ji vytáhnou na břeh, sednou si a to, co je dobré, vyberou do kádí; to, co je špatné, ale vyhodí. 49Totéž se bude dít na konci světa: Vyjdou andělé, oddělí zlé od spravedlivých 50a vhodí je do ohnivé pece. Tam bude pláč a skřípění zubů.

51Pochopili jste to všechno?“

„Ano,“ odpověděli mu.

52Na to jim řekl: „Každý učitel Písma, který se stal učedníkem nebeského království, je jako hospodář, který vynáší ze svého pokladu nové i staré věci.“

Prorok beze cti

53Když Ježíš dokončil tato podobenství, šel odtud. 54Přišel do svého domovského města a učil je v jejich synagoze tak, že žasli a říkali: „Odkud má tenhle takovou moudrost a zázračné schopnosti? 55Není to snad syn toho tesaře? Nejmenuje se jeho matka Marie a jeho bratři Jakub, Josef, Šimon a Juda? 56Nejsou snad všechny jeho sestry u nás? Odkud tedy má všechny tyto věci?“ 57A tak se nad ním pohoršovali.

Ježíš jim řekl: „Prorok není beze cti; jedině ve své vlasti a ve svém domě.“ 58A kvůli jejich nevíře tam nevykonal mnoho zázraků.

Currently Selected:

Matouš 13: B21

Highlight

Copy