Duch svatý – Jsme hořlaví, nebo ohnivzdorní?Ukázka

Moc – podstata křesťanského svědectví

Velice mě překvapilo, když jsem v Markovi 16,8 četl, že než Ježíš vystoupil na nebe, učedníci nevěřili. O stejné nevěře se mluví i v Markovi 16,11. A o dva verše dál – ve verši 13 – se píše stejné slovo – nevěřili. A ve 14 verši opět – nevěřili. Byla to parta nevěřících! Nejvíc ale žasnu nad tím, že v dalším, 15. Verši, Ježíš těmto nevěřícím a ustrašeným lidem říká: „Jděte do celého světa a vyhlaste evangelium všemu stvoření.“ 

Přiznávám se, že kdybych byl poblíž, zezadu bych k Ježíšovi přistoupil a pošeptal mu: „Pane, nevíš, že tihle učedníci, kterým zrovna svěřuješ velké poslání, ve skutečnosti nevěří? Tvůj úkol nikdy nedokážou naplnit.“ Myslím, že by se Ježíš otočil, položil by si prst na ústa a tiše mi řekl: „Bonnke, ty nevíš, že mám tajemství.“

Jaké tajemství to bylo? Mezi 14. a 20. veršem se něco stalo. Ve 20. verši se dočítáme: „Oni vyšli a vyhlásili všude evangelium, Pán pracoval s nimi a potvrzoval to slovo znameními, která je doprovázela. Amen.“ Co se tedy mezi oběma verši stalo? Chronologicky mezi ně můžeme vsunout 2. kapitolu Skutků. Učedníci odložili slabost a přijali moc vykonávat to, čím je Ježíš pověřil: „…ale přijmete moc Ducha svatého, který na vás přijde, a budete mi svědky v Jeruzalémě a v celém Judsku, Samařsku a až po nejzazší konec země.“ (Skutky 1,8) Stejně můžeme skoncovat se slabostí a vstoupit do nekonečné moci i my všichni.