Duch svatý – Jsme hořlaví, nebo ohnivzdorní?Ukázka

Boží oheň v Ježíši

Pro některé to bylo místo uctívání. Pro jiné místo obchodu – vydělávali si na život všemi možnými prostředky. Pro Syna to byl ale Otcův dům – země svatá a místo modlitby za záchranu, uzdravení a osvobození národů. A tak proti směnárníkům, zlodějům a přestupníkům Ježíš pozvedl bič, čímž farizeje vydráždil k hněvu na nejvyšší možnou míru a ohrozil vlastní život. Když se ale jednalo o čest jeho Otce a o vysvobození národů, klidně se smrti vysmál, protože kvůli tomu, co bylo v sázce, se zemřít vyplatilo. Pokud musí, půjde i na kříž. Tomu se říká vášeň!

Pro naše lidské chápání se dá Boží oheň vyjádřit slovem vášeň – jde o takovou vášeň, kterou vidíme v Ježíši. Nebyl vášnivý pouze slovy. Když Ježíš naposledy vystupoval do Jeruzaléma, dočítáme se, že šel před učedníky. Viděli, jak sám sebe pobízí do kroku. „Byli na cestě, vystupovali do Jeruzaléma a Ježíš šel před nimi; a děsili se a ti, kteří je doprovázeli, se báli“ (Marek 10,32). Proč? V tom, jak Ježíš kráčel, byl zkrátka nějak vidět oheň v jeho duši.

Když dorazili na místo, Ježíš viděl, jak je chrám znesvěcován. Učedníci tehdy byli znovu svědky jeho vášnivých citů. Zareagoval tak, že z něj šel děs. Učedníkům se vybavila slova z Žalmu 69,10: „Neboť mě strávila horlivost pro tvůj dům…“ Byl to ale hněv zrozený z lásky, nikoli chladná zuřivost. Ježíš nebyl zběsilý fanatik. Miloval dům svého Otce, to bylo všechno. Toužil vidět, jak v chrámě lidé svobodně a šťastně uctívají Boha. Chrámová komerce tomu ale bránila. Jeho srdce vzkypělo jako sopka. Oheň Ducha svatého v jeho duši ho přiměl chrám očistit. Jeho jednání bylo děsivé a hodně lidí kvůli němu radši zmizelo.

Děti, slepci a mrzáci ale zůstali a Ježíš je uzdravil (Matouš 21,14–16). To chtěl udělat každopádně a to byl také důvod, proč se jeho hněv rozpálil do běla. Cílem jeho rozhořčení byla radost. A podařilo se – děti nakonec zpívaly „Hosanna!“