Přijď tvé královstvíUkázka

MODLITBA:

Bože, když jsem v pokušení odepřít lidem milost, připomeň mi milost, kterou jsi záměrně a ochotně ke mně rozprostřel. 

ČTENÍ:

Když si čteme podobenství z Lukáše 15, jsme v pokušení odepsat toho staršího bratra jako extrémní příklad arogance a samo-spravedlnosti - tedy někoho, s kým se rozhodně nemůžeme ztotožnit. Ale když to uděláme, přijdeme o důležitou pravdu. Všichni v sobě máme kus "staršího bratra".

Když se na staršího bratra podíváš blíž, zjistíš, že jeho reakce vlastně není zase až tak extrémní. Ten hněv, který cítí, je v podstatě o férovosti. Je přesvědčený, že prostě není fér, aby jeho táta zacházel s jeho bratrem stejně jako s ním. Opravdu, má k tomu důvod. Nezdá se ti, že si zaslouží víc než jeho bratr? Nevysloužila mu jeho poslušnost a vytrvalost přece jen něco víc?

Často vnímáme Boží nabídku nezasloužené milosti jako čistě pozitivní. Ale někdy, když ji vidíme rozehrát v životě a vztazích, milost může být kamenem úrazu. Když dovolíme, aby se nám sem vplížilo srovnávání, milost nás staví před hodně reálný problém. Není to fér. 

Jak fér od Boha je přehlédnout něčí hřích, zvlášť když jsme to my, komu ublížil? Pavel se k tomuto napětí vyjadřuje přímo ve svém dopisu křesťanům v Římě. 

Bůh představil Krista jako oběť vykoupení v prolití jeho krve - aby byla přijata vírou. To udělal, aby projevil svou spravedlnost, protože ve své shovívavosti nechal hříchy, spáchané předtím, nepotrestané - udělal to, aby prokázal svou spravedlnost v té dané době, že je spravedlivý a ospravedlňuje toho, kdo věří v Ježíše.

—Římanům 3:25–26

Jak může být Bůh současně "spravedlivý" i "ten, kdo ospravedlňuje" ty, kteří zhřešili? Copak zametá hřích pod koberec, jak kdyby se nikdy nestal? Znamená to snad, že hřích nebere vážně?

Vypadá to jako protimluv, a opravdu to tak je, pokud příběh neobsahuje ještě něco - pokud tu není způsob, jak za hřích zaplatit cenu, aniž by bylo nutné vymáhat ji na tom, kdo zhřešil. Pavel píše, že Ježíš je naše "oběť smíření" či "oběť vykoupení" - oběť, v níž zaplatil cenu za naši pozici spravedlivého před Bohem. 

Ježíš je odpověď na problém, který přináší milost. V Ježíšovi Bůh může být ten, který "ospravedlňuje" a přitom zůstává "spravedlivý" jako ten, který je důsledný v dodržování důsledků hříchu.

Takže když jsi v pokušení neudělit někomu milost odpuštění, protože si ho nezaslouží, připomeň si, že k nám Ježíš nepřichází se slovy: "Miluji tě, protože jsi dokonalý." Místo toho k nám v našich nedostatcích přichází se slovy: "Miluji tě právě takového, jaký jsi, a zaplatím cenu, která z tebe udělá dokonalého." Bůh ve vztahu k tobě není fér. Ochotně a záměrně tu cenu za tebe zaplatil. Když přijde na náš vztah s Bohem, nepotřebujeme férovost - potřebujeme milost. Jako ti, co přijali něco tak cenného, bychom měli být na prvním místě, kdo tuto milost rozprostřou na další.

PŘEMÝŠLENÍ:

 Udělej si čas a písemně si zpracuj následující otázky:

• Komu odmítáš věnovat svou milost? Napadá tě nějaká situace nebo člověk? Proč je pro tebe tak těžké v této situaci poskytnout milost?

• Je ve tvém životě někdo, o kom si myslíš, že je mimo dosah milosti? Jak by ve tvém případě vypadalo přinést toho člověka nebo tu situaci před Otce a vyprošovat, aby v tobě Bůh vytvořil svoje milosrdné srdce?

Po příležitosti odpovědět na shora uvedené otázky si najdi klidné a tiché místo a ve ztišení se tam na pár okamžiků s Ježíšem posaď. Až se zklidníš, vztáhni ruce se zaťatými pěstmi dlaněmi dolů. Představ si Otce, jak bere do náruče člověka, který ti ublížil. Jestli pocítíš narůstající napětí, ještě víc zatni pěsti. Jestli potřebuješ, chvilku si tak pobuď. Až budeš připraven, zhluboka se nadechni a požádej Boha, aby ti pro toho člověka dal své srdce. Otoč ruce dlaněmi nahoru. Uvolni se a zhluboka vydechni, přitom otevři ruce a pusť to, předej to Otci. 

Jestli nejsi připraven nechat napětí odeznít, dopřej si mít toto cvičení jako modlitbu ze srdce, aby ti Bůh pomohl tím směrem se vydat.