Vzpamatuj se!

První verše padesátého žalmu jsou pro nás jakýmsi varováním, že Boží soud se už neodvratně blíží, a stejně jako celá kapitola nás vyzývá, abychom „neusnuli na vavřínech“, ale odvrátili se od zlých věcí a začali opět věrně sloužit Bohu. V šestém verši je nám připomínáno, že soudcem bude právě Bůh a – jak víme – bude soudcem spravedlivým. A jaký je spravedlivý trest za hřích, ať už je (jak si často namlouváme) sebemenší? No jasně, přece smrt. Smrt a život ve věčném odloučení od Boha. Kruté, co? A právě proto nám Bůh říká, že ti, kteří v Něho věří, zachrání. My dnes už víme, že to udělal skrze Pána Ježíše.

Nestačí provádět rituální požadavky, pálit vonné oleje nebo přinášet zvířecí oběti, protože ty Hospodina neživí. Před Bohem má cenu jenom vděčné a upřímné srdce.

Následující verše jsou upozorněním pro ty, kteří sice odříkávají Boží přikázání a hrají si na křesťany, ale ve skutečnosti to s Bohem nemyslí vůbec vážně a dělají špatné věci. Jednadvacátý verš nám ukazuje na další skupinu lidí, kteří hřeší a myslí si, že to nevadí, protože Bůh mlčí a když mlčí, tak možná ani není. Občas se nám může zdát, že Bůh mlčí, není to však kvůli tomu, že by neexistoval, ale proto, aby nám dal čas se napravit. No a poslední verš celou kapitolu shrnuje a podtrhuje.

Bůh nás vyzývá, abychom se „vzpamatovali“, přestali dělat špatné věci a začali žít s Bohem.

Otázky:

1. Co znamená, že Bůh „mlčí“?
2. Stalo se ti někdy, že jsi měl pocit, že Bůh mlčí?
3. Co má pro Boha cenu, když ne zvířecí oběti? Jsi mu to ochotný/á dát?

Výzva:

Zamysli se, jestli nejsi jeden z těch, kteří „odříkávají Boží nařízení“, ale jinak s Bohem nežiješ. Ať už je odpověď jakákoliv, vyznej to Bohu a modli se.

Modlitba:

Milý Bože, díky, že jsi nám dal tento žalm, abychom si mohli stále připomínat, jak důležité je držet se Tě. Dej mi prosím sílu se od Tebe nikdy neodvrátit. Díky, že mě máš tak rád. Amen.