Sobectví

Dnes se zaměřujeme na zbavování se něčeho, co je v dnešním světě pořád běžnější: sobectví.

Co děláme nejen v církvi, ale i mimo ni, nelze dělat v duchu sobecké ctižádosti nebo namyšlenosti. Když jsme v práci, ve škole, s přáteli, s rodinou, na tržišti, nebo když sloužíme v pozici vedení, záleží na motivaci.

Otázka, kterou bychom si měli klást, není "Co je pro mne nejlepší?" Ale měli bychom se sami sebe ptát: "Co je nejlepší pro Boží království?" Mělo by nám jít o nalezení toho nejlepšího způsobu k vykonávání dokonalé Boží vůle.

Ve Filipským 2:3-4 je řečeno, abychom nic nedělali ze soupeření ani z ješitnosti. To nic znamená opravdu nic. Když budeme všechno dělat pro prospěch Božího království místo pro svůj vlastní prospěch, jak jinak bude náš život vypadat?

1 Korintským 10:24 zrcadlí tentýž princip, aby nikdo nehledal vlastní zájmy, nýbrž zájmy toho druhého. Jak jinak by církev vypadala, kdyby všichni žili tak, že by měli na paměti dobro druhých? Jak jinak by vypadal svět, kdyby nikdo nejednal ze sobecké ctižádosti, ale pro dobro druhých?

Až se příště pokusíme něco udělat pro druhé, nebo pro Pána, poprosme ho, aby nám ukázal, jestli naše motivace není sobecká.