PůstUkázka

Radost v nebi

SOAP: Lukáš 15:7

Dnešní úryvek nám dává pocítit velkou úlevu. Čteme v něm o Ježíšově slibu, že bude hledat a zachraňovat ztracené. Když činíme pokání a jsme Jím nalezeny, v nebi je veliká radost.

Ale jaký je náš pohled jako věřících na ztracené? Farizeové a náboženští představitelé začali být pyšní, tak jako starší bratr nebo bohatý muž z podobenství. Věřili, že si zaslouží spasení díky tomu, že plní všechny požadavky Zákona. Hleděli s opovržením na ty, které považovali za „hříšníky“, na ty, na které Ježíš hleděl s láskou a slitováním.

Jak se díváme na ty, kteří neznají Ježíše, nechodí do církve nebo nemají křesťanský pohled na svět? Ježíšova konkrétní varování v tomto úryvku patřila náboženským vůdcům, kteří věřili, že jsou ospravedlněni svými skutky. Ačkoli víme a věříme, že můžeme být ospravedlněny pouze skrze Krista, může se nám snadno stát, že začneme přemýšlet podobně, jako náboženští vůdcové.

Ježíš přišel, aby zachránil ztracené, což jsme my všechny jednou byly (anebo možná jsme právě teď). Nenechá žádnou ze svých oveček ztracenou. Ježíš jako dobrý pastýř vynaloží veškeré úsilí, aby zachránil své ovečky před záhubou. Ví, co je třeba udělat, aby každou z nás našel a zachránil.

I my jsme jednou byly Božími nepřáteli, ale dostaly jsme nabídku – nový život v Kristu. Žádná z nás není dobrá, spravedlivá nebo hodna toho být spasena. Ježíš a celé nebe se radují nad každým ztraceným, který činí pokání. Jako Jeho následovnice víme, jaké to bylo, když jsme byly ztracené a potom nalezené. Kéž Ho nepřestáváme následovat, obzvlášť ve hledání ztracených. Jen Ježíš může zachránit, ale my se můžeme radovat z každého hříšníka, který je nalezený.