PůstUkázka

Se záměrem

SOAP: Izaiáš 58:6

Prorok Izaiáš sloužil judskému národu před babylonským vyhnanstvím, během něj i po něm. Lidé byli vůči Božím věcem otupělí, a přestože stále dodržovali některé rituály a zákony, které jim Bůh dal, jejich srdce se od Něj vzdálila.

Stěžovali si, že si jich Bůh nevšímá, zatímco oni se postí. Mysleli si, že samotná skutečnost, že se postí, bude stačit k tomu, aby od sebe odvrátili Boží hněv. K půstu je ale nemotivovalo pokání, nýbrž uspokojení vlastní sobeckosti.

Bohu jde ale především o naše srdce. I při půstu je postoj našeho srdce tím, na čem záleží nejvíc. Když si odpíráme jídlo nebo jiné nezbytnosti, abychom uvolnily prostor pro hledání duchovních věcí a pro více času stráveného s Ježíšem, naše srdce na správném místě je.

Smyslem půstu je, abychom (skrze odepření si něčeho) mohly být posvěcené nebo se více připodobnily Kristu. Pokud nám naše postění ale dává pocit nadřazenosti, nafukuje naše ego nebo způsobuje klopýtání druhých, míjí se účinkem. Bůh chce, abychom měly pokorné, kající srdce, které, zatímco si odpíráme, chce těšit Jeho.

Bůh nám nechce ublížit, ani nevyžaduje, abychom zatvrzele nebo nerealisticky zapíraly samy sebe. Záleží mu na našich srdcích. Čtyřhodinový půst se srdcem na správném místě je pro Boha cennější než čtyřicetidenní půst s nesprávnými úmysly. Kéž můžeme být společenstvím, které se postí s Jeho záměrem: uvolnit z krutých okovů, rozvázat z provazů a osvobodit utlačované.