Společenství

Někdy bych raději byla sama! Ty taky? Já vím, já vím. Většina z nás svobodných si stěžujeme na samotu, ale mám-li být upřímná, čím jsem starší, tím jednodušší pro mně je být si sama. A když jsem mezi lidmi, přistihuji se, jak se od nich izoluji jakými neviditelným štítem. Říkám jim, co chci, aby slyšeli, podle momentální nálady. Učím se říkat, co je potřeba říct, abych si zajistila, že mi dají pokoj. Ale čím víc studuji život Pána Ježíše, tím jasněji na jeho příkladu vidím něco jiného. Ježíš se odmítl spokojit s povrchními vztahy. Nikdy se od lidí neizoloval a vždycky šel pod povrch k tomu, na čem nejvíc záleží. S láskou bořil bariéry a záměrně se s lidmi seznamoval. Nevyhýbal se bolestivým situacím a nenechal se zastrašit ani odradit potřebami lidí. Výsledkem byl život proměňující každého, kdo se s Mesiášem setkal. A tak ve dnech, kdy bych byla radši sama, přemýšlím o Ježíšovi a Božím plánu se mnou být ve společenství, a rozhoduji se vykročit ze své zóny pohody a vyjít do neznáma. Kdoví, co se může stát, když se odevzdám životu ve společenství, i když bych třeba byla radši sama?

Otázky: 

Jaké máš s lidmi vztahy? Patříš do nějakého konkrétního křesťanského společenství? Jak můžeš záměrně usilovat o vztahy navzdory tomu, že jsi věřící svobodná?