Sebelítost

Máš někdy pocit, že jsi neviditelná? Častěji, než se mi chce přiznat, se neviditelná cítím - a tedy rozhodně ne jako superhrdinka té situace. Jako single věřící se bez ohledu na to, jak moc se snažím s tím zápasit, často ptám, jestli si mne vůbec někdo všimne, a dokonce i v církvi. Vždycky, když panikařím strachy z toho, že se cítím zapomenutá a sama, utnu to a pomyslím na Hagar. Její příběh je dost zajímavý. Je to žena, která otěhotněla s Abrahamem, když ho unavilo čekat na Boha, až začne uskutečňovat svůj plán. To se pak rychle zkomplikovalo a Hagar brzy vyhnali z domova. Zlomená a sama skončila u jednoho pramene na poušti. Jak tak seděla u studny a cítila se neviditelná a sklíčená, na scénu se dostavil Bůh. Viděl ji a laskavě s ní promluvil. Zalil ji svou láskou ve chvíli, kdy to potřebovala nejvíc. Rozuměl její bolesti a slitoval se nad její situací. Pak ji skropil sliby o budoucnosti plné naděje. Hagar Boží láska tak dojala, že tu studnu pojmenovala “Beer Lahai Roi“, což znamená "Studna toho živého, který mne vidí." Možná se právě teď cítíš neviditelná. Nebo zapomenutá. Ale do sebelítosti se nořit nemusíš. Je tady Bůh, který tě vidí. Zná tě jménem a ví, kde tě ve tvé pochroumanosti najít. A to nejlepší ze všeho, nikdy tě nepustí. 

Otázky: 

Kdy se cítíš nejvíc neviditelná a zapomenutá? Jak ti vědomí, že tě Bůh vidí, dodává odvahu dnes vzkvétat?