PojďmeUkázka

Boží lidé

Autor S. George Thomas 

Ron Hall vyrůstal v Haltom City, hned za Frort Worth v Texasu. Poté, co si odsloužil krátkodobou dvouletou povinnost v armádě a oženil se se spolužačkou, svou drahou Deborou, a získal titul MBA, pokračoval, aby se stal bohatým mezinárodním obchodníkem s uměním, který cestuje po celém světě a za miliony kupuje a prodává Picassy a Van Goghy. Ron s Deborou prožívali americký sen. Jednoho dne si Debora v novinách všimla článku o bezdomovectví a zmínky o Union Gospel Mission, místě ve Fort Worthu, které sloužilo mužům, ženám a dětem bez domova. Při čtení o té misii Debora okamžitě věděla, že ji Bůh volá, aby se zapojila.

Debora tam s sebou dotáhla i Rona a rozhodla se tam pracovat jako dobrovolnice tím, že v misii bude každé úterý navečer servírovat jídlo bezdomovcům tak tři nebo čtyři hodiny. Cestou domů z první návštěvy misie Debora Ronovi řekla, že přestože společnost má sklon dívat se na bezdomovce jako na oběti jejich vlastní hlouposti a lenosti, cítila, že v tom je toho pod povrchem mnohem víc, a to víc jen čeká, aby to někdo objevil. Ten večer se jí zdálo o misii, a ve snu viděla tvář moudrého člověka z misie, který přinese změnu celému městu. Ten sen jí připomněl verš, který kdysi četla v knize Kazatel 8:15: "V tom městě byl jeden chudý mudrc a ten je svou moudrostí zachránil." Když Ronovi o svém snu řekla, neměl pochybnosti. Debora patřila k nejzbožnějším lidem, které znal. Neustále trávila čas v Pánem v modlitbě a hledáním Boží vůle pro svůj život.

Následující dva týdny Debora s manželem vždy v úterý večer pomáhali v Union Gospel Mission ve Fort Worthu. Podle jejího neutuchajícího úsměvu na rtech každý poznal, že se jí servírování v misii opravdu líbí. Když se dívala do tváří lidí, které obsluhovala, neviděla bezdomovce. Viděla jen Ježíše. Snažila se seznámit s každým z nich, oslovovala je křestním jménem a trvala na tom, že když mluvila o každém, kdo do misie přišel, vyjadřovala se o něm jako o "Božím člověku." 

Třetí úterý se při servírování v misii dostavil obrovský asi 60 letý černoch oblečený v hadrech. S křikem přidusal a vyhrožoval, že zabije toho, kdo mu ukradl boty. Debora se naklonila k Ronovi a zašeptala: "To je on! Toho chlapa jsem viděla ve snu... ten, který změní město." Ron se na ni zadíval s nedůvěrou, ale ona pokračovala: "A opravdu si myslím, že mi Bůh říká, že ty ho máš oslovit.” 

Potom nenápadným vyptáváním Hallovi zjistili, že se ten muž jmenuje Denver a že do misie přichází vždy v úterý. Pokaždé, když ho Debora obsluhovala, podívala se mu do očí a řekla: "Denvere, Bůh tě volá." Když ji Denver varoval, aby se do něj nenavážela, protože je zlý, Debora odpovídala: "Ty nejsi zlý, a už to od tebe nikdy nechci slyšet!" Protože Denver chtěl, aby mu dala pokoj, začal se jí vyhýbat. Ale ať se sebevíc snažil, nedařilo se mu zabránit Deboře, aby ho oslovovala.

Po několika měsících dobrovolné práce Debora začala chtít dělat víc než jen bezdomovce krmit. Přála si vidět, jak se jejich život mění a srdce se jim uzdravují. Nutila svůj mozek pracovat na plné obrátky, aby přišla na to, jak by do jejich života mohla přinést radost, a tak se rozhodla otevřít večerní salon krásy, kde ona sama ještě s několika dalšími budou ženy bez domova hýčkat manikurou, pedikurou, kosmetikou a make-upy. To posléze vedlo k večerům s promítáním filmů a dál pak k oslavám narozenin. Celou tu dobu Denver jednání Hallových sledoval. Po čase došel k závěru, že jsou pár, který je na lidi skutečně hodný, a že pomoc lidem myslí vážně. 

Na Debořino naléhání Ron pozval Denvera na snídani a k jeho překvapení Denver pozvání přijal. Když se ti dva potkali u snídaně, Denver na to šel rovnou a bez obalu se zeptal: "Co ode mne chceš?" Ron se na vteřinu zarazil, ale pak se rozhodl, že bude stejně otevřený, a tak odpověděl: "Jen chci být tvůj kamarád." Denver byl chvíli zticha a nakonec řekl: "Promyslím si to." 

Nedošlo k tomu hned, ale nakonec mezi Ronem, Deborou a Denverem začalo rozkvétat pravé a trvalé přátelství. Začali se scházet a společně trávit čas. Hallovi dokonce pomohli Denverovi získat řidičák. Bůh působil tajemně a zázračně, a používal si přátelství Denvera s Hallovými, aby si je všechny přitahoval k sobě blíž a pracoval jim životě, a díky tomu se dostávali i k dalším bezdomovcům. Prostřednictvím jejich příběhu a řady Bohem připravených okolností se podařilo sehnat přes 500 tisíc dolarů na nové vybavení misie, které nazvali "Nové začátky," a tak se splnil Debořin sen, že si k proměně města Bůh použije někoho z misie.

Bible je jasná v tom, že kdykoli jdeme nad rámec své sobecké podstaty a vyjdeme k lidem, kteří to potřebují, Ježíš vnímá naše činy jako vykonané pro něj. Debora Hallová tento koncept opravdu pochopila, a přestože Ron byl zpočátku trošku váhavý, došel k tomu také. Spolu vykročili ze své zóny pohody a vyšli k jednotlivcům, nad kterými svět zlomil hůl - hladovým, žíznivým, bez domova, nemocným a osamělým... těm, o kterých se Ježíš vyjadřoval jako o "těch nejmenších." Dovolili, aby jim potřeby lidí okolo zasáhly do srdce, a rozhodli se dívat na každého člověka, s nímž se setkali, jako na Boží dítě.

Poprosíš Boha, aby ti pomohl dívat se na lidi kolem tebe jeho očima? 

Verš zpaměti

Jak ale mohou vzývat Toho, v něhož neuvěřili? A jak mohou uvěřit v Toho, o němž neslyšeli? A jak uslyší bez kazatele? A jak jim může někdo kázat, aniž by byl poslán? Jak je psáno: "Jaká nádherná podívaná je příchod poslů dobrých zpráv!" Římanům 10:14–15