PojďmeUkázka

Milovat nepřátele

Autor S. George Thomas

Když bylo Patrikovi 16, unesli ho piráti a odvlekli ho z Británie a od rodiny do Irska, a tam ho prodali jako otroka jednomu hulvátskému barbarskému irskému náčelníkovi. Dostal na starosti podřadný a hodně obyčejný úkol starat se o ovce svého pána, čímž byl donucen nahoře v divokých horách Irska přežívat měsíce samoty jen ve společnosti ovcí. Zápasil o přežití se sychravým počasím pronikajícím až do kostí, a zoufale se bránil neustálému zápasu s hryzáním bolesti z hladu, a tak se obrátil k jedinému místu, kde mohl najít pomoc... k Bohu.

Protože ho jako syna šlechtice vychovávali v prostředí luxusu, nikdy nevěnoval moc času přemýšlení o Bohu. Přestože vyrůstal ve věřící rodině - jeho tatínek byl diakonem v církvi a jeho dědeček byl starším sboru - víra pro něj nebyla nijak reálná. Ale teď ho jeho bezútěšné podmínky a zdrcující samota vedly vzhlédnout k jedinému Zdroji, který mu mohl poskytovat sílu a útěchu. Stejně jako David, dávný pastýř, i Patrik trávil své dny a týdny izolace tím, že své srdce vyléval Bohu. Píše: "Ošetřovat stáda byla má každodenní práce, a já se za denního světla neustále modlil. Boží láska a moje úcta k němu mne obklopovaly stále víc - a víra rostla a Duch se vzmáhal, takže jsem se během dne modlil i stokrát, a po setmění zase tak, dokonce i když jsem zůstal v lesích nebo v horách. Před rozedněním jsem se probouzel a modlil - za sněhu, mrazu i deště - protože ve mně planul Duch.”

Toto trvalo sedm dlouhých let až do chvíle, kdy k němu v noci Bůh promluvil ve snu. Sdělil mu, že jeho modlitby slyšel, a že Patrik má vstát a jít, protože na něj čeká loď a vezme ho domů. Přestože vůbec nebyl blízko moře a neměl ani ponětí, kterým směrem se dát, vyrazil ve víře a řídil se Božími pokyny. Ušel přes 320 km a cestou ho nikdo nezastavil ani se ho nevyptával, až dorazil k moři, kde v zátoce kotvila loď.

Když tam Patrik přišel a žádal o převoz do Anglie, kapitán se na něj díval s podezřením a odmítl ho na loď vzít. Patrik tedy odcházel a přitom se modlil. Ještě než se domodlil, jeden z posádky za ním utíkal a požádal ho, aby se k lodi vrátil. Něco kapitánovi změnilo srdce a teď to bylo opačně, chtěl Patrika ubytovat a postarat se o všechno, co bude potřebovat.

Patrikova cesta domů byla dlouhá a náročná, až se po letech se vrátil do otevřené náruče své maminky a tatínka. Pokoušel se o návrat do svého starého života, ale i když se o to ze všech sil snažil, nemohl zapomenout na lidi, kteří ho sedm let drželi v zajetí.

Jednou v noci měl Patrik ve spánku vidění. Nějaký Ir mu kynul, aby se vrátil do Irska, protože tam byli beznadějně ztraceni v temnotě a zoufale potřebovali světlo Boží pravdy. Přestože ho rodiče velmi prosili, aby zůstal v Británii, rozhodl se poslechnout Boha a následovat jeho volání k návratu do země jeho zajetí, aby tam mohl přinést světlo evangelia lidem ztraceným v temnotě. Protože pro něj Kristus dal svůj život, věřil, že on sám nemůže dělat méně.

Patrik měl každý rozumný důvod a právo zůstat v pohodlí domova v kruhu své rodiny. Ale protože svůj život a svobodu vložil do Božích rukou, šel zpátky do Irska hlásat poselství o Boží lásce a odpuštění těm, kteří o tom ještě nikdy neslyšeli... lidem, kteří byli jeho nepřátelé. Při cestování tou zemí pokřtil tisíce nově uvěřivších, věnoval se jejich vyučování, založil řadu sborů, vychoval vedoucí jednotlivých sborů církve, vysvětil řadu kazatelů, bojoval proti nespravedlnosti a vysílal do práce misionáře a evangelisty. A díky Patrikově poslušnosti evangelium proniklo do celého národa, a to změnilo směr dějin. Nakonec z Irska vzešla spousta misionářů, kteří působili ve Skotsku, v Anglii i po celé Evropě a zažehli velké obživení. Vlastně mezi lety 650 a 850 n.l. přes polovinu známých komentářů k Bibli napsali Irové.

Bible vypráví příběhy dvou mužů, kteří se octli v podobné situaci jako Patrik. Bůh je povolal, aby svým nepřátelům doručili Boží poselství. Ale každý z nich zareagoval úplně jinak. Jonáš se rozhodl nevšímat si Božího příkazu jít do Ninive, a tak utíkal opačným směrem. Jeho neposlušnost ho dovedla až tam, kde ho spolkla velká ryba. V jiném případě, když Pán ve vidění přišel k Ananiášovi a a poslal ho, aby šel k nepříteli Saulovi - člověku známému tím, že pronásledoval a zabíjel každého, kdo šel za Ježíšem - a modlil se za jeho uzdravení, Ananiáš se rozhodl poslechnout, spolehl se na Boha a šel. Díky Ananiášově poslušnosti Bůh působil v životě Saula, pozdějšího Pavla, který pak napsal víc než polovinu Nového zákona.

Přestože to vůbec není lehké, Ježíšův pokyn "Milujte své nepřátele! Buďte dobří k těm, kdo vás nenávidí, žehnejte těm, kdo vás proklínají, a modlete se za ty, kdo vás pomlouvají" není zdvořilý návrh nebo žádost. Je to příkaz.

Tvůj "nepřítel" může být soused, nepříjemný spolupracovník, nebo dokonce bývalý dobrý kamarád, který tě zradil. Bez ohledu na to, kdo to je, žádej Pána, aby ti ukázal, jak jim dnes můžeš aktivně ukazovat Boží lásku. Pak vyjdi a nech se Pánem vést.

Verš zpaměti

"Vy jste sůl země. Kdyby sůl ztratila svou chuť, čím se zas osolí? Nebude už k ničemu, jen se vyhodí ven a lidé ji pošlapou. Vy jste světlo světa. Město ležící na hoře nemůže být skryto." Matouš 5:13–14