PojďmeUkázka

Adoptovaný

Autor S. George Thomas

Když bylo Julii Norrisové 20, zúčastnila se "Semestru na moři", programu pro vysokoškolské studenty na cestu kolem světa na lodi, během které navštíví sirotčince v řadě zemí třetího světa. Obrazy, které tam viděla, jí v srdci pak už nevybledly, a Bůh způsobil, že jí v něm vyrostlo nadšení pro sirotky.

V létě 2000 Julie vedla misijní cestu do jednoho sirotčince v Číně. Čekala, že tam její srdce uchvátí malé holčičky, ale pak většinu času strávila se staršími dětmi. Její pozornost upoutal konkrétně jeden klučík. Jmenoval se Jiacheng a jeho podmanivý úsměv jí ukradl srdce. Jeden pracovník sirotčince jí řekl, že dva roky předtím Jiachenga našli bloumat pod mostem - byl ztracený, sám a totálně otřesený. Policie se pokoušela najít jeho rodiče, ale nepovedlo se jim to. V tu chvíli Julie věděla, že ji Bůh vede k pomoci tomu kloučkovi, ale netušila, co by mohla udělat.

Když se vrátila do USA, nemohla přestat na Jiachenga myslet. A tak se modlila a prosila Boha, aby jí ukázal, co dělat. Přestože toužila být matkou, byla svobodná, bylo jí 33, a vždycky se plánovala napřed vdát. Ale Bůh ji vedl, aby do toho šla a pustila se do procesu adopce. O devět měsíců poté, co její zraky spočinuly na Jiachengovi, adopce úspěšně proběhla a on se oficiálně stal jejím synem. Úředně mu změnila jméno na Kristian Jiacheng Norris, a tak se přestěhoval k ní domů do městečka Easton v Marylandu, blízko Chestpeakské zátoky.

Protože si Julie přála, aby Kristián vyrůstal se sourozencem, v dubnu 2004 adoptovala další dítě z Číny. Tentokrát to byla holčička Madison Joy.

Na rozdíl od mnoha adoptovaných dětí, Kristian si do dost pamatoval na svou původní rodinu. Kdykoli Julii své vzpomínky vyprávěl, zapisovala si je pro případ, že by jednou mohl chtít po své rodině pátrat. Když bylo Kristianovi 14, požádal ji, aby mu pomohla najít jeho pravé rodiče. Julia trávila hodiny a hodiny na internetu hledáním stop či vodítek. Dokonce si najala čínského právníka, aby se na případ podíval.

Po důkladném tříletém hledání jedna nezisková organizace v Číně, která Julii v hledání pomáhala, ji kontaktovala s tím, že Kristianovu původní rodinu našli a zjistili, že ho rodiče záměrně neopustili, ale že se odloučili tragickou chybou, když ho jednou tatínek cestou autobusem ztratil. Když jeho rodiče zjistili, že je pořád naživu a bydlí v ISA, měli nesmírnou radost. Kristianův tatínek ho prosil za odpuštění a chtěl se s ním setkat.

Julia neměla dost peněz na cestu do Číny pro celou rodinu, aby se Kristian mohl znovu sejít se svými původními rodiči. Ale anonymní dárce z její církve věnoval rodině dvě letenky, a Juliin šéf koupil třetí pro Madison. Tak Norrisovic rodina nastoupila do letadla a odletěla do Pekingu setkat se s Kristianovými čínskými rodiči. Jakmile se na Kristiana podívali, rozplakali se. Po 11 letech, kdy si mysleli, že je jejich syn mrtvý, teď stál před nimi, zdravý a v pořádku. Kristianův otec před ním poklekl a jen vzlykal a přitom svého syna držel za ruce. Ta rodina byla Julii nesmírně vděčná za všechno, co udělala pro Kristianovu adopci a výchovu. Kristianova tatínka naprosto odbouralo, co Julia udělala, a prohlásil: "Je ohromující, že cizinka všechnu svou nesobeckou lásku zasvětí čínskému děcku!”

Juliina nesobecká láska ke Kristianovi nádherně vykresluje Boží lásku k nám. Stejně jako ona zachránila Kristiana, Bůh zachránil nás, když jsme byli sami a ztraceni v temnotě, a adoptoval si nás za své vlastní. Jan 1:12 říká: "Ale těm, kteří ho přijali, dal právo být Božími dětmi." A Efezským 1:5: "Ve své laskavé vůli nás předurčil, abychom skrze Ježíše Krista byli přijati za jeho vlastní." Jako muži a ženy, kteří nesou Boží obraz, jsme povoláni řídit se jeho příkladem. V celé Bibli můžeš najít spoustu veršů s Božím příkazem milovat sirotky a starat se o ně. V Jakubovi 1:27 čteme: "Čistá a ryzí zbožnost před Bohem a Otcem je toto: pomáhat sirotkům a vdovám v jejich nouzi a chránit se před špínou světa." Když jsou sirotci evidentně blízko Božímu srdci a jsou mu drazí, neměli by být také v naší oblasti zájmu?

Takže jak tedy sirotci zapadají to našeho povolání jít a evangeliem ve světě získávat učedníky? Jestli Velké poslání je o tom jít a demonstrovat Kristovu lásku každému muži, ženě a dítěti, sirotci do toho rozhodně patř. Statistika říká, že každý den osiří 5700 dětí, což odhadem znamená, že je dnes na světě asi 143 milionů sirotků. Jako Tělo Kristovo, naplněné jeho láskou, musíme být na čele povinnosti starat se o sirotky.

Ne každého Bůh volá k adopci, ale jsou i jiné cesty k zapojení do péče o sirotky. Vždycky se za ně můžeš modlit a mluvit se svou rodinou a přáteli o způsobu, jak jim pomoct. Jako anonymní dárce z Juliiny církve, Bůh tě může volat, aby ses modlila a finančně podporovala ty, kteří jsou v pěstounské péči a adoptovaní. Možná ti klepe na srdce, abys věnovala lásku nějakému sirotkovi v pěstounské péči nebo v adopci ze zámoří, nebo dítěti nějaké mladé svobodné matky, která se rozhodla svého dítěte se vzdát. Když to Bohu dovolíš, otevře ti srdce pro děti bez rodičů a ukáže ti, jako jim předávat jeho lásku k nim. Poděkuj nebeskému Otci, že ti dnes ukázal lásku k tobě a adoptoval tě do své rodiny..

Verš zpaměti

Oznámil ti, člověče, co je dobré a co od tebe žádá Hospodin: Abys jednal spravedlivě, miloval milosrdenství a kráčel se svým Bohem v pokoře. Micheáš 6:8