PojďmeUkázka

Co nás udržuje v chodu

Autor S. George Thomas

Když byla Agnes dítě, fascinovalo ji dovídat se o životě misionářů, a když jí bylo 12, věděla, že ji Bůh volá k šíření Kristovy lásky v cizích zemích. V 18 odešla z domova v Makedonii, aby šla za Božím povoláním jako misionářka, a svou rodinu pak už nikdy neviděla. Následujících 18 let pracovala jako učitelka v Kalkatě v Indii. V té době dostala jméno Matka Tereza, po patronce svatých misionářů.

I když Tereza učila ráda, hluboce ji trápilo všechno utrpení a chudoba, které kolem sebe viděla. Jednou jela vlakem a cítila, že ji Bůh vede, aby se vzdala své pozice učitelky a aby mu naplno sloužila tím, že svůj život odevzdá práci mezi nejchudšími z chudých. Přestože neměla peníze, rozhodla se spolehnout se na Boha a pro děti ze slumů začít školu pod širým nebem. Několik prvních měsíců to bylo hodně těžké. Naprosto bez příjmu byla nucena žebrat o jídlo a ostatní potřeby. Prožívala mimořádnou osamělost a pochyby. Mnohokrát byla v pokušení vzdát to a vrátit se do pohodlí svého původního života. Přesto se neochvějně spoléhala na Boha a šla dál, aby založila organizaci Missionaries of Charity (Charita misionářů), kteří pečovali o ty, co byli přítěží společnosti a všichni se jim vyhýbali - o hladové, nahé, bezdomovce, chromé, slepé, malomocné a všechny, kteří se cítili nechtění a nemilovaní.

Když Matka Tereza v 87 letech zemřela, Missionaries of Charity měla přes 4000 členů, kteří ve 123 zemích řídili sirotčince, nemocnice pro pacienty s AIDS a leprou, kuchyně s polévkou pro chudé, a školy, a přitom se starali o uprchlíky, alkoholiky, chudé, slepé, postižené a bezdomovce, také o oběti záplav, epidemií a hladomoru. Tereza byla jen malá ženuška vážící asi 40 kg, která byla cele oddaná službě Ježíšovi a všeho se vzdala proto, aby poslechla jeho povolání. Doslova vyzvedávala lidi ze stok Kalkaty, osobně jim ovazovala rány, a když umírali, držela je v náručí. V minulém století neexistuje druhý takový člověk jako ona, který by toho tolik udělal pro humanitární případy. Ale její hlavní motivace byla neomezit se jen na sociální a humanitární práci. Její srdce bylo nastavené na uctívání Krista v nejmenších a nejslabších Božích dětech, a aby jejich duše přivedla k Bohu. Svým srdcem plným soucitu, rozpřaženou náručí a kristovským životem Matka Tereza milovala své bližní a žila evangelium.

Při pohledu na život Matky Terezy je hodně snadné idealizovat si ji a vidět ji jako hyper-duchovní "svatou". Ale skutečnost je, že to byla úplně obyčejná žena a od nás všech se nijak nelišila. Zápasila se stejnými pochybami, strachy, neschopností jasně vidět a bolestmi, které všichni prožíváme. Netrávila své dny meditacemi, odstřižená a izolovaná od skutečného světa. Vědomě se rozhodla svůj úděl věnovat nejchudším z chudých, sdílet s nimi jejich nedostatečnou mizernou stravu, nosit jejich hrubý oděv, ovazovat jim malomocné rány a nabízet jim útěchu ve chvílích, kdy umírali trýznivou smrtí. Ona vlastně neústupně odmítala dovolit každému z jejího okolí, aby předuchovňoval její jednání nebo k ní dokonce obracel pozornost. Říkávala: "Abys byl dobrý, na to nemusíš být svatý. Na to potřebuješ mít ochotné ruce, ne čisté." Sama o sobě se vyjadřovala jako o "tužtičce v ruce píšícího Boha, který světu posílá milostný dopis.”

Jednou za Matkou Terezou přišel člověk jménem John Kavanaugh, který hledal odpověď na otázku, jak by měl strávit zbytek života. Když se ho zeptala, co by pro něj mohla udělat, John jí odpověděl: "Modli se, abych měl jasno." Ona mu pevně odpověděla: "Ne, to neudělám." Když kolem ní pak procházel, řekl jí: "Ale ty vždycky vypadáš, jakože máš takové jasno, jaké já hledám." Ona se na něj se smíchem podívala a odpověděla: "Táhne nás to, abychom měli jasno, ale to je právě to, co musíme pustit z ruky. Já jsem nikdy neměla jasno, já jsem se vždycky spoléhala. A tak se budu modlit, aby ses spoléhal na Boha.”

Jako Kristovo tělo tady na zemi máme povinnost vztáhnout ruku, jako to dělal on. Vztáhnout ji k trpícím a ztraceným. Ale cesta k poslušnosti Ježíšova poslání "jít do světa a kázat evangelium" není vždycky snadná. Přicházejí období vyprahlosti, nejistoty, bolesti, strachu a pochyb. Dokonce i Ježíš - Boží Syn - během svého 33letého života na zemi nebyl výjimka z prožívání bolesti, těžkostí, odmítnutí a zrady. V Getsemane zoufale prosil Otce, jestli by nemohl uniknout nadcházejícímu mučení a smrti. Přesto nakonec nechal to rozhodnutí v Otcových rukou a prostě se spolehl. Prožil bolest kříže, abychom my, ztraceni v temnotě světa, se mohli smířit s Otcem. A Bůh vzal to nejhorší představitelné, co se kdy mohlo stát - mučení a smrt jeho nevinného Syna - a obrátil to v konečné vítězství nad hříchem a smrtí.

Když odpovíš na Boží volání jít, přijdou chvíle, které nedávají smysl, chvíle, kdy tě Bůh volá udělat něco, co vůbec udělat nechceš. Ale i když nevidíš jasný obraz, když cesta před tebou vypadá temná a divná, Bůh to má vždycky pevně v ruce a uskutečňuje svou vůli v nás a skrze nás. Nikdy nám neslíbil, že jeho cesty budeme vždycky chápat, ale slibuje, že vždycky bude s námi. Než Ježíš šel na kříž, řekl svým učedníkům znepokojivý výrok: "Na světě zakoušíte soužení." Ale dobrá zpráva je, že tím neskončil, ale pokračoval: "Buďte stateční - já jsem přemohl svět.”

Jakmile se rozhodneme poslechnout Ježíšovo poslání jít, spolehnutí je to, co nás udržuje v chodu - naprosto nesmlouvavé a neoddiskutovatelné spolehnutí na Boží lásku. Všechno se zde redukuje na spolehnutí. Ne vždycky pochopíme celkový obraz. Ne vždy možná uvidíme ovoce své práce. Může nás trápit všechno utrpení na světě. Ale Ježíšova slova zní: "Buďte stateční! Já jsem přemohl svět! Být věřící znamená, že i ve chvílích, kdy nic moc nevidíš, dál se spoléháš na Boha... bez ohledu na to, co se děje. Věříš tomu, že je Bůh dobrý? Věříš tomu, že má všechno pevně v ruce? Spolehni se na něj dnes a věz, že on působí všechno pro dobro těch, kteří ho milují a jsou povoláni podle jeho záměru.

Verš zpaměti

Takto jsme poznali, co je láska, že on za nás položil svůj život. I my tedy musíme pokládat život za bratry. Když si někdo žije dobře a vidí svého bratra v nouzi, ale odepře mu milosrdenství, jak v sobě může mít Boží lásku? Nemilujme pouhými slovy, drazí, ale opravdovými skutky. 1 Jan 3:16–18