Probuď Se Do Boží Vůle Pro Svůj žIvotUkázka

S darem přichází milost

Poslední dobou slýchám mnoho kazatelů hovořit o „vyhoření“ a nepřekvapuje mě to. Představte si nějakého zbožného pastora, který je pro svou službu úžasně obdarován, jeho dar ovšem pokrývá pouze 20 % potřeb shromáždění. Tento drahý pastor pracuje 24 hodin denně a snaží se zajistit 100 % toho, co sbor potřebuje k přípravě a budování svatých, jak je to popsáno v Efezským 4:12, disponuje ovšem pouze 20 % milosti, s nimiž chce dosáhnout cíle. Každému musí být jasné, že je to recept na pohromu. Jakmile někomu funguje tělo pouze z 20 %, budeme ho považovat za postiženého. Pokud by letadlu zůstalo funkčních pouze 20 % přístrojů, okamžitě bychom nařídili nouzové přistání. Pokud bude továrna vyrábět pouze z 20 % své kapacity, brzy zkrachuje. 

Ve Filipským 1. kapitole Pavel hovoří ke svým partnerům ve službě (těm, kteří ho finančně podporovali). V 5. verši vyjadřuje svou vděčnost za jejich partnerství v díle evangelia a v 7. verši říká: „... vy všichni (jste) se mnou spoluúčastníky milosti.“ Uvědomujete si, že můžeme těžit i z milosti, která spočívá na životě někoho jiného? Svým partnerstvím v Pavlově obdarování se Filipští stali spoluúčastníky jeho milosti. Vraťme se k mé ilustraci s vyhořelým pastorem. Namísto snahy pokrýt sto procent potřeb svého sboru pomocí svého dvacetiprocentního daru milosti by se měl spojit s těmi, kteří jsou obdarováni v jiných oblastech než on. Jakmile bude s těmito jinými dary spolupracovat, stane se spoluúčastníkem na jejich milosti, z čehož bude v konečném důsledku těžit celý sbor.

Ten princip je prostý, a přesto hluboký. Efezským 4:7 nám jej shrnuje takto: „Každému z nás byla dána milost podle míry Kristova obdarování.“ S darem přichází milost.

Ačkoli se tento verš nachází v kontextu pěti služebností, nelze jej aplikovat pouze na ty, kteří jsou povoláni do „služby na plný úvazek“. Bible říká, že milost je dána každému z nás podle míry Kristova obdarování. Kdykoli tě Bůh k něčemu povolá, vždy ti udělí dokonalou míru milosti tak, abys mohl svým darem efektivně sloužit. Kdykoli se ale budeš snažit sloužit mimo své obdarování, bude ti to připadat složité, obtížné a hrozné, protože nebude k dispozici potřebná milost.

Vezměme si kupříkladu někoho, kdo byl povolán k celibátu. Jedním z takových byl apoštol Pavel. V 1. Korintským řekl, že zůstat svobodný je dobrá věc a dále ve verši 7 dokonce tvrdí: „Přál bych si totiž, aby všichni lidé byli jako já (v oblasti sebekázně); ale každý má od Boha svůj vlastní dar, jeden tak, druhý jinak.“ Ačkoli Pavel dával přednost tomu zůstat svobodný a přál si, aby tomu bylo stejně i u ostatních, díky Boží moudrosti chápal, že schopnost vést šťastný a plnohodnotný život bez manželky je zvláštním Božím darem. 

Pavlovi bylo jasné, že bez daru není milosti. Proto varoval před těmi, kteří manželství zakazovali (1 Tm 4:3). V moderní římskokatolické církvi jsme viděli mnohé kněze, kterým bylo zakázáno oženit se, aniž by měli dar a milost zůstat svobodní. Výsledkem byl naprosto děsivý mezinárodní skandál, který zostudil křesťanství a kvůli němuž skončili mnozí kněží za mřížemi. Pavlův svobodný stav byl dar a spolu s tímto darem mu Bůh udělil i milost. Bez této milosti by Pavel na svou svobodu nepohlížel jako na dar, ale jako na břemeno.

Můžeme si všimnout ještě jedné zajímavosti. Vzhledem k tomu, že Pavel obdržel povolání, „dar“ a milost pro život v celibátu, prohlásil: „Přál bych si totiž, aby všichni lidé byli jako já.“ Všiml jsem si, že jakmile je v životě jednotlivce dar a milost pro vykonání něčeho, připadá mu přirozené a samozřejmé, aby ostatní činili totéž. Můžeme se díky tomuto principu naučit dvěma věcem.

Zaprvé, neudělej tu chybu, že budeš lidi okolo nutit dělat to, k čemu tě povolal Bůh, a nedívej se na ně s despektem jen proto, že se věnují něčemu jinému a ne zrovna té věci, kterou ty považuješ za tak zásadní. Uvědom si to, neboť Pavel řekl: „... každý má od Boha svůj vlastní dar, jeden tak, druhý jinak“ (1 K 7:7). A zadruhé, pokud máš dojem, že by všichni měli dělat nějakou konkrétní věc, je velmi pravděpodobné, že jsi k tomu povolán právě ty. Pokud cítíš, že by všichni měli být evangelisty, jsi pravděpodobně evangelista. Pokud si myslíš, že by se měli všichni politicky angažovat, tak tě k tomu pravděpodobně Bůh volá.

Když na člověku spočívá Boží obdarování a milost pro určitý úkol nebo povolání, je schopen konat s radostí něco, co by ostatním mohlo připadat obtížné nebo dokonce nemožné. Je zajímavé, že jsem se jako chlapec děsil představy, že mě Boží povolání zavede někam do džungle, dnes ovšem často jezdím do „džungle“ kázat evangelium, ať už v Africe nebo i jinde ve světě – a nevím o ničem, co bych dělal raději. Miluji svůj život a miluji své povolání misionáře-evangelisty. Jako dítě jsem nevzal v úvahu jednu velikou pravdu: s darem přichází i milost a právě milost je tím rozhodujícím faktorem. 

Jakmile si to uvědomíš, už se nebudeš muset bát objevit Boží vůli pro svůj život. Když tě Pán k něčemu povolá, dá ti k vykonání té věci i potřebnou milost. Pokud se nacházíš v centru Boží vůle přikrytý jeho milostí, jsi na tom nejnádhernějším místě na celém světě. 

Chval dnes Boha za to, že tě nikdy nepovolá k něčemu, co už by předem neměl pokryté svou milostí, která tě uschopní k tomu, abys to dokončil.