Probuď Se Do Boží Vůle Pro Svůj žIvotUkázka

Pokud se setkám s odporem, nacházím se mimo Boží vůli?

Všichni jsme už slyšeli klišé typu „Když tě Bůh někam postaví, tak se tam o tebe i postará,“ nebo „Co Bůh ustanovil, to také zachová.“ A i když tyto otřepané fráze obsahují jistou dávku pravdy, často vyvolávají falešný dojem, že pokud se někdo nachází v centru Boží vůle, vše pro něj bude snadné. Toto nepochopení působí, že daný člověk neustále zpochybňuje Boží vůli a jeho povolání. Co se stane, když bude na bankovním účtu nula a všude kolem vyvstanou problémy? Dojdeme potom k závěru, že Bůh s námi není? Když půjde do tuhého, otočíme se a se vším skončíme?

Následování Božího povolání nezaručuje, že se nesetkáme s obtížemi a těžkostmi. Ve skutečnosti je tomu právě naopak. Ježíš svým učedníkům v J 16:33 řekl: „Ve světě máte soužení.“ Pavel v 2 Tm 3:12 říká, že každý, kdo chce žít zbožným životem, bude trpět. Ovšem uprostřed utrpení se nalézá pokoj a každá nesnáz, s níž se potkáme, buduje náš charakter a přibližuje nás více k Bohu. 

Mnoho lidí zná verš: „Víme, že všecko napomáhá k dobrému těm, kdo milují Boha, kdo jsou povoláni podle jeho rozhodnutí“ (Ř 8:28). Mnozí si však neuvědomují, že když Pavel tato slova psal, hovořil ve skutečnosti o utrpení a těžkostech. Chtěl tím říci, že i všechny tyto obtíže pracují v náš prospěch, pokud Boha milujeme a pokud jsme povoláni podle jeho rozhodnutí. Být v centru Boží vůle neznamená, že se vyhneme potížím a protivenstvím, je to ale zárukou, že každá zkouška, jíž čelíme, je prostředkem Boží lásky, který v konečném důsledku pracuje pro naše dobro. 

Když projdeš krizí víry a zakusíš Boží zaopatření a moc, když tě vytáhne ze zablácené díry a postaví tvé nohy na skálu, když ti znovu a zase prokáže svou věrnost, vynoříš se z pustiny a budeš kráčet v moci Ducha svatého, který bude v tobě přebývat. 

Písmo je plné příběhů o zkušenostech s „pustinou“, které velcí Boží muži a ženy byli nuceni podstoupit. Vyprávění o jejich těžkostech a obtížích nejsou pouze náhodnými úlety. Je to ústřední součást jejich příběhu, neboť Bůh si těchto pustin použil k proměně obyčejných lidí v hrdiny víry. 

Být v centru Boží vůle neznamená, že se nesetkáme s neúspěchem nebo že budeme imunní vůči obtížím. Ovšem i uprostřed pustiny Bůh nad námi rozprostře svá křídla a bude nad námi kroužit jako orel, jenž poletuje nad svými mláďaty. Bude nás střežit jako zřítelnici svého oka a nikdy nás nenechá utopit se (Deut. 32:10-11).