Od zkázy k obnověUkázka

SOAP: 2. Timoteus 3:16–17

Bůh si vyvolil Izrael za svůj národ. Vyvedl je z otroctví a provedl skrze poušť až do země zaslíbené. Izraelský národ měl být Jeho a nesměl se provdávat či ženit s nikým z okolních národů, především ne s Amonci a Moábci. Oba tyto národy se při putování Izraele pouští postavily proti němu a Moábci si dokonce najali Balaáma, aby Izrael proklel.

Bůh věděl, že Jeho lid se nechá snadno svést na scestí a k modlářství, a proto ho oddělil od okolních národů. Pokud by se však Moábci nebo Amonci odvrátili od svých pohanských cest a celým srdcem následovali Boha, byli přijati do Božího lidu. Ukázkovým příkladem je Rút, která se odvrátila od cest svého lidu a rozhodla se následovat Boha Noemi. Rút se stala předkem největšího izraelského krále a mezi Božím lidem se díky své věrnosti těšila velké úctě.

Nebylo to poprvé, kdy vyhnanci museli činit pokání za tento svůj hřích. Již dříve se smísili s jinými národy a nechali se svést jejich modlami. Nehemiáš 9:2 a 10:29 ukazují předchozí případy, kdy lid činil pokání a odvrátil se od tohoto hříchu. Události ve 13. kapitole se odehrály asi o 30 let později, což ukazuje, že i když činili pokání, tak další generace opět neposlechla.

Bůh však byl i přesto věrný a Jeho slovo nepřišlo vniveč. Když si ho lidé přečetli, zareagovali, vyznávali své hříchy a odvrátili se od nich. Přestože opět upadli do hříšného chování, Bůh s nimi měl soucit. Jeho slovo bylo účinné a vedlo lid k pokání. Totéž platí i pro nás. I když upadneme do hříšného chování, Bůh je věrný a má s námi trpělivost. Použije své Slovo, aby nás dovedl k pokání. Stejně jako Židé můžeme i my vyznávat své hříchy a vrátit se k Němu, bez ohledu na to, co jsme udělaly.