Od zkázy k obnověUkázka

SOAP: Matouš 21:13

Když se Židé vrátili z babylonského zajetí zpátky do Izraele, začali pracovat na obnově Božího chrámu. Během toho se však vyskytla celá řada komplikací. Jedna z nich nastala, když kněz Eliašib, který měl na starost chrámové komory, dovolil Tobiášovi, aby jednu z nich používal pro své osobní věci namísto toho, aby byla využívána jen pro potřeby chrámových bohoslužeb. Když to Nehemiáš zjistil, rozzuřilo ho to.

O mnoho let později zjistil jiný potomek Judy, že stejný chrám je znovu nevhodně využíván. Ježíš okamžitě přišel do chrámu, zpřevracel stoly a vyhnal směnárníky a ty, kdo špatně zacházeli s chrámem Božím. Vyhnal je odtamtud a uvolnil chrámová nádvoří pro to, k čemu byla určena.

K Ježíši na chrámové nádvoří pak přicházeli slepí a chromí a On je uzdravoval. Nevyhnal směnárníky a prodavače jen proto, aby připomněl Boží svatost a posvátnost chrámových prostor. Udělal to také proto, aby mohl opět vzniknout prostor pro ty, kteří Boha skutečně potřebovali. Ty, kteří potřebovali milost, soucit a uzdravení, které mohl nabídnout pouze On.

Podobné to bylo, když Nehemiáš vyklidil chrám od Tobiášova majetku. Udělal tím místo pro řádné desátky a podíly pro levity a kněze. Chrám se opět stal místem požehnání a místem, kde se Boží lid mohl setkávat s Bohem.

V dnešní době nechodíme uctívat Boha do chrámu. Jeho přítomnost přebývá v našich srdcích skrze Jeho Ducha svatého. Když se však podíváme na to, jak se mělo zacházet s Božím chrámem, co to znamená pro naše srdce? Jestliže měl být chrám očištěný od cizího majetku a lásky k penězům, neměla by taková být i naše srdce?

Ježíš vykoná v našem srdci stejně očistné dílo jako v chrámu, když ho k tomu pozveme. Může nás obnovit a znovu přivést na cestu chvály. Naše srdce se může stát domem modlitby, pokud Ježíši dovolíme, aby ho očistil. Skrze Něj je nám dána celistvost a život. Jeho zaslíbením je obnova a my se v tom na Něj můžeme plně spolehnout.