Čekání

Na jedné akci pro svobodné, kde jsem přednášela, ke mně přišla jedna žena se slovy: "Moc se mi to líbilo. Pořád ještě čekám na Pána, ale už jsem tím čekáním unavená." Věděla jsem, co tím myslela. Čekání je těžké a jeho nekonečný otevřený konec způsobuje, že tak mnohé už jsme vyčerpané. Pořád čekáme a nemáme ani ponětí, jestli to vůbec někdy skončí. Najednou máme pocit, že každý další krok je těžký jako tuna cihel. Máme pocit, že Bůh naše modlitby prostě nevyslýchá. Boží přítomnost nám připadá nesmírně vzdálená. Znáš to, jako představení. Už jsi tady byla, nebo už jsi tím čekáním unavená. Pár velkých lidí prožívalo totéž. Abrahama už unavovalo čekání do té doby, až Bůh konečně vyslyšel. Mojžíš byl vyčerpaný a strávil 40 let v pustině. Saula to unavilo a jeho vznětlivost ho stála království. A seznam pokračuje dál. Únava v čekání je běžná, ale ne fatální, když se s ní zachází správně. V 1 Samuelově 30:6 David v čekání umdlel, ale přitom udělal to jediné, co nám pomůže prospívat i v únavě. Posilnil se v Hospodinu. Utekl se k Bohu a skryl se v jeho přítomnosti do té doby, než se dostavilo vítězství. Jestli už tě čekání unavilo, nebudeš i ty dnes vyhledávat svou sílu u Pána? Neschováš se v jeho přítomnosti do té doby, až bude vítězství tvé? Když si z Boží přítomnosti uděláš svůj úkryt, zjistíš, že on je všechno, co potřebuješ, a dokonce ještě mnohem víc.

Otázky:

Při zvažování období svého čekání, jak konkrétně a prakticky se můžeš obrátit k Bohu ve své únavě a najít sílu, kterou potřebuješ, abys mohla jít dál?